Zpět

Další pětice nedělních pohádek

recenze, , 25.10.2016
Čertův švagr a další pohádky
Je jedna hodina odpoledne, děti myjí nádobí, tatínek si hoví na gauči a celá rodina poslouchá z rozhlasu pohádku. Na podobné situace vzpomínají i lidé, kteří dnes často ani nejsou příznivci audioknih a není divu – vždyť nedělní rozhlasová pohádka je tu s námi už sedmdesát let. Poprvé se v éteru objevila 23. června 1946 a od roku 1952 získala svůj pravidelný čas, třináctou hodinu, kterému je věrná dodnes.
Její velké obliby si kdysi povšiml Supraphon, který nejenže čas od času nějaký ten dramatizovaný pohádkový příběh z rádia převzal, ale také sám ve stejném duchu natáčel i vlastní tituly. V pomyslné tradici vydávání nedělních pohádek pokračuje i Radioservis, u kterého si zákazníci donedávna mohli jednotlivé nahrávky pořídit pouze samostatně. Kompilační CD, na němž by bylo zastoupeno více snímků najednou, přinesla až spolupráce posledně jmenovaného vydavatele se Zemí pohádek. Volba je to více než šťastná – dramaturgický výběr umožňuje posluchači představit různé typy textů od nejznámějších autorů i rozmanité postupy více režisérů. Jeden zvukový nosič vždy obsahuje pět děl, my se v tomto článku seznámíme se šestou a zároveň nejnovější sestavou nazvanou Čertův švagr a další pohádky.

Výběr, jak už název napovídá, zahajuje klasický příběh Boženy Němcové o Petrovi, kterého při hledání práce tak dlouho lidé posílali k čertu až u něj nakonec sloužil. Dramatizaci napsal legendární František Pavlíček, který uměl v textu dokonale zachovat atmosféru předlohy a zároveň do něj důmyslně vkomponovat i vlastní prvky – v našem případě je hlavní hrdina v mistrovském podání mladičkého Jana Hartla čestný a spravedlivý, nicméně oproti původní verzi se při ústrcích na něm páchaných nebojí rázně ozvat. Po pekelném vyprávění přichází Přástevníček, hospodář nad lnem a konopím, najít třem dívkám ženichy. Nenechte se však zdánlivě jednoduchým dějem zmást – Pohádka z Cuckovýho království totiž pochází z pera Marie Kubátové, známé spisovatelky Krkonošských poudaček. Ani zde tedy nechybí pravé krkonošské nářečí, život prostých lidí spojený se zvyky a tradicemi propojenými s kouzelnými bytostmi. 


Aby však kompilace obsáhla i současnější tvorbu, střídá archivní nahrávky Smolíček, pán lesů a jezinky pod vedením Jaroslava Kodeše. Snaha Vladimíra Zajíce přetavit známé Smolíčkovy patálie s jezinkami do zcela nového příběhu s prvky starodávných mýtů se bohužel příliš nevyvedla. Autorovi nelze upřít bohatou fantazii, v níž se nebál připojit k proradným jezinkám ještě sfingu, nicméně všeho moc škodí. Nejenže děj pohádky je příliš překombinovaný, textu také značně ublížil nesourodý jazyk. V ne zrovna dobře napsaných dialozích se současná mluva objevuje i u postav, jejichž osudy jsou líčeny s odstupem pár desítek let, a rovněž je velmi těžké určit, zda se babiččino vyprávění vnoučkům před usnutím odehrálo dnes či za starých časů.

Pravý starobylý příběh o tom, jak se vděčnost mocného vládce může záhy proměnit v nenávist, přináší Zahrada granátových jabloní z roku 1977. Z hlediska našeho výběru se v žádném případě opět nejedná o náhodnou volbu, neboť pod textem je podepsán další legendární rozhlasový autor a sice Milan Navrátil, který pro rozhlas převyprávěl celou řadu pohádek z tisíce a jedné noci. Sestavu ukončuje další významná rozhlasová scénáristka Melita Denková s Královnou Majdalenkou a skřítkem Pištihnátkem. Klasický příběh o přeměně slámy na zlato byl v rádiu sice zpracován hned několikrát, žádnému se však nepodařilo vytvořit tak hororovou a zároveň komickou atmosféru jako právě realizaci Natálie Deákové z roku 2012. Prořízlý Majdalenčin jazyk se navíc z hlediska dramaturgie kompilace vtipně a nápaditě obloukem vrací k charakteru čertova švagra. 

Nepatrné výtky mohu směřovat pouze ke zvláštnímu rozstříhání jednotlivých pohádek na několik tracků. Snahu rozdělit příběh na logicky uzavřené celky se v mnoha případech vysledovat nedá, neúprosné nůžky bohužel často nešikovně šmikly v již probíhajícím dialogu, uprostřed slov či v předělové hudbě. Pro orientaci a přehrání kompilace by jistě bylo praktičtější mít každou pohádku v jedné stopě. K úvaze dávám i ponechání nahrávek v původní podobě – u příběhu Marie Kubátové a Melity Denkové byla odstraněna ohlášení, která samy o sobě vytvářejí pocit poslechu rozhlasového díla, a snímky začaly bez jakékoliv úvodní melodie, což není pro nedělní pohádky zrovna typické.