Zpět

Chybějící střípky mozaiky

recenze, , 22.06.2021
Pyramida
Poté, co Henning Mankell v polovině devadesátých let dopsal Usměvavého muže, čtvrtý román ze série s komisařem Kurtem Wallanderem, měl v plánu pro další příběh zpracovat téma zneužívání dětí. Když nedokončený stostránkový rukopis shledal natolik depresivním, že jej spálil, začaly mu v mysli namísto toho naskakovat nápady na události, které se odehrály ještě před samotným začátkem série. Ty se postupem času zhmotnily v trojici časopisecky vydaných povídek, které autor roku 1999 doplnil o dva dosud nevydané texty. Tím dal vzniknout sbírce Pyramida, kterou tehdy zamýšlel wallanderovský svět završit. Jak dnes víme, toto pravidlo později porušil a k postavě, která jej v literárním světě proslavila, se ještě v několika případech nakrátko vrátil, přesto pětice kratších detektivek tvoří v rámci celé série zvláštní výjimku.
Napsat povídku prý bývá pro spisovatele často těžší než sepsat delší román, pro Henninga Mankella ale tato forma textu nepředstavovala překážku. V Pyramidě zavádí Mankell Wallanderovy fanoušky do období vymezeného koncem šedesátých let a rokem 1989. A namísto dlouhého románu, jaké tvoří naprostou většinu Wallanderových knih, sáhl právě po kratších literárních útvarech, balancujících často na hraně povídky a novely.
 
V úvodním z pěti příběhů, Ráně, sledujeme první nesmělé kroky budoucího komisaře Wallandera směrem ke kariéře kriminalisty, protože zatím je pouze řadovým pořádkovým policistou. Stejně tak nahlížíme pod pokličku začátku jeho vztahu s budoucí manželkou Monou. V následující Trhlině, Muži z pláže a Fotografově smrti sledujeme nejen jeho profesní vývoj, ale i soukromý život, zahrnující stěhování z Malmö do Ystadu, narození dcery Lindy nebo postupný rozpad manželství. Co zůstává po celou dobu konstantní, je ale oboustranně problematický vztah s otcem. Ten také sehrává nemalou úlohu v závěrečném a rozsahem nejdelším příběhu Pyramida.
 

Vydání Mankellových románů obstarává na českém audioknižním trhu OneHotBook a tentýž tvůrčí tým se sešel i u povídkové sbírky Pyramida. Především se jedná o režiséra Michala Bureše a herce Jiřího Vyorálka, bez jehož melancholického hlasu už si snad nejde Wallanderovy příběhy představit. I tentokrát se v jeho ztvárnění vedlejších postav dostane na ruský přízvuk či náznak ostravštiny, což však není nic, co by mělo zkušené posluchače této série překvapit. Vzhledem k menšímu prostoru pro zádumčivé, přemýšlivé pasáže, odsýpají příběhy v rychlejším tempu a i hercův projev se zdá být energičtější.
 
Povídky v jeho podání plynou příjemně svižně a fanouškům Mankella přináší opravdový požitek, který však tentokrát kazí drobné chyby. Zvukařskému uchu unikl tu a tam interpretův sípavý nádech, jednou došlo k přeřeku a záměně dvou jmen v dialogu. Na rozdíl od předchozích audioknih se tentokrát Vyorálek nedokázal rozhodnout, zda bude jméno policisty Martinssona vyslovovat měkce nebo tvrdě a tak jej čte pokaždé jinak. Pozornosti všech zúčastněných také ušlo, že si interpret překřtil lokalitu Landskronu na Landskornu a tvrdošíjně na tom v celé audioknize trvá.
 
Nebýt výše uvedených zbytečných chyb, byla by Pyramida horkým kandidátem na plný počet bodů. Mimo jiné i díky nápaditému hudebnímu doprovodu, který odděluje jednotlivé pasáže textu za pomoci melodií, které vycházejí z častých autorových zmínek o hudbě, kterou Wallander poslouchá. Není bez zajímavosti, že ve věci hudebního vkusu Mankell otiskl do komisařovy osobnosti kus sebe a nechal jej poslouchat své vlastní oblíbené autory, převážně klasické hudby.