Chytré pohádky
Přestože Jiří Žáček patří k uznávaným a významným autorům české dětské literatury, audioknižní vydavatelé mu příliš pozornosti nevěnují. Čas od času se sice jeho texty objeví na nějakém výběru, samostatných titulů ovšem není mnoho.
V roce 1994 zasedl do Mirdova hudebního studia Vlastimil Brodský a vytvořil dnes již nesehnatelnou nahrávku
Pravěké večerníčky, odehrávající se v době kamenné. O dva roky později se v Supraphonu zrodila magnetofonová kazeta, která by jistě zasloužila reedici,
Počítání oveček, obsahující říkanky a pohádky v podání Nadi Konvalinkové a Otakara Brouska mladšího. Projekt liberecké knihovny
Děti čtou nevidomým dětem natočil pouze pro hendikepované knížku
Nesedejte na ježka. Veřejnosti je dostupná
Aprílová škola z produkce již zmíněného Supraphonu s Vojtěchem Dykem, Martinem Písaříkem, Lucií Pernetovou, Radkou Tesálkovou a Natálkou Havlovou.
Teprve až vydavatelství
Tympanum se Jiřímu Žáčkovi začalo věnovat důkladněji. Ten pro nakladatelství Slovart převyprávěl řadu pohádek z celého světa a tematicky je rozdělil do tří publikací –
Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky,
Čarodějné pohádky pro malé kouzelníky a
Chytré pohádky pro malé rozumbrady. Tympanum natočilo výběr z prvního uváděného titulu s Josefem Somrem, druhý s Petrem Kostkou a čerstvou novinkou vydanou k
Velkému audioknižnímu čtvrtku je i kniha třetí.
Režisér Jiří Tušl, který je podepsán také pod předchozími zde zmíněnými tympanovskými nahrávkami, zvolil pro audioknihu
Chytré pohádky devatenáct skutečně bystrých textů. Posluchači se mohou těšit na příběhy o přechytračených hlupácích, potrestaných lakomcích, vtipných úskocích, či na pohádky vedoucí k zamyšlení. Vedle nepříliš známých cizokrajných zkazek obsahuje audiokniha i klasické báchorky od Boženy Němcové či bratří Grimmů, nicméně když se jich chopí schopný spisovatel, který dokáže citlivě pracovat s jazykem, je takové převyprávění obohacující. Jiří Žáček k takovým vypravěčům beze sporu patří a do puntíku splnil to, co v názvu své knihy slibuje.
K chytré předloze musí patřit i bystrý přednes, což je výzva jako stvořená pro
Oldřicha Kaisera. Někomu se může zdát jeho drsnější barva hlasu pro děti nevhodná, opak je ale pravdou. Pro malé posluchače je v jeho úžasném podání na trhu k dostání deset veselých rošťáren
Billa Madlafouska s jeho partou, či půvabná knížka
P jako pivo, seznamující zvědavce s tímto ryze dospěláckým nápojem. Ke každé Žáčkově chytré pohádce přistoupil Oldřich Kaiser zcela originálním, odlišným a jedinečným způsobem. Přirozeně přeskakuje z melancholie k rozjařenosti a všem postavám vtiskává kromě jejich hlasu i duši.
Nedílnou součástí audioknihy
Chytré pohádky je vskutku vynalézavá hudební složka, o kterou se duchaplně přičinil Mario Buzzi. Všechny skladby složil přímo na tělo jednotlivým příběhům. Pochází-li pohádka ze vzdálené země, která má odlišnou kulturu a tedy i muziku, promítl ji Buzzi do krátkého předělu, oddělujícího nadpis od samotného vyprávění. Když však nebylo příliš nutné posluchači představovat danou zemi v melodii, reagují skladby na povahu pohádky – treperenda tedy v předělu klevetí, veselá Markytka se směje, člověk padá z nebe, houby z trouby se posmívají, v
Prachu a brocích se i střílí. Skladatel navíc perfektně sladil klasické nástroje s těmi syntetickými. Konec příběhu je navíc vždy vhodně oznámen gongem.
Chytrým pohádkám se tedy dostalo pečlivé přípravy po všech stránkách. Vezmeme-li ještě v potaz režisérovo tvrzení, že Oldřich Kaiser celou audioknihu načetl za jediný den, nezbývá nic jiného než před ním, zvukařem i režisérem hluboce smeknout pomyslný klobouk.
Hrůzostrašné i
Čarodějné pohádky se dočkaly svého audioknižního pokračování, musíme tedy doufat, že se tak stane i u
Chytrých pohádek.