Zpět

Sobě sám cizincem

recenze, , 29.01.2014
Cizinec
Těsně před loňskými Vánoci přispěchalo ještě vydavatelství Tympanum se dvěma tituly, zařazenými do edice Načteno. Jednou z nich byla audioverze novinkové knihy Timura Vermese Už je tady zas v interpretaci Miroslava Táborského, tou druhou je klasika z pera Alberta Camuse Cizinec, kterou načetl Jiří Dědeček. Snad je dobré znovu připomenout, že v edici Načteno vydává Tympanum nahrávky vzniklé ve studiích Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana a občanského sdružení Mluvící kniha.
Právě v Mluvící knize vznikla i nahrávka Camusova Cizince, a to už v roce 2004. Tympanum, téměř deset let poté, s rozmyslem sáhlo po textu, který patří mezi zásadní romány 20. století a rozšířilo tak pomyslnou “kolekci audioknih, bez nichž se neobejdete”. V tomto případě ale nejen kvůli předloze, ale také kvůli osobitému přednesu Jiřího Dědečka.

Cizinec, vydaný v roce 1942, je skvěle napsaným syrovým existenciálním románem. Jeho hrdinou je muž, který je téměř zbaven emocí a na svět kolem sebe pohlíží jako na sled jasných a logických událostí. Je schopen si vše rozumově zdůvodnit a za všech okolností si zachovat chladnou hlavu. Nepřemýšlí o ničem víc, než je nutné. Je cizincem ve společnosti, s níž nedokáže navázat kontakt ani ji pochopit. Ale je cizincem i v sobě samém, neboť sám sebe vlastně nikdy nepoznal. Meursault se lehce přenese přes matčinu smrt, naváže vztah s dívkou Marií, zaplete se do nekalých aktivit svého souseda, zastřelí druhého člověka. S potěšením pobývá několik měsíců ve vazební věznici, u soudního přelíčení se neuchyluje ke lži, k přetvářce nebo falešnému pokání. V cele smrti je schopen smířit se s nevyhnutelným koncem. To vše bez kapky víry a naděje.

Jiří Dědeček se ukázal jako velmi uvážlivě zvolený interpret. Jeho projev je natolik suchý, vyrovnaný a bez emocí, že není nijak obtížné ztotožnit ho s hlavním hrdinou. Přitom je však stále tím Dědečkem, kterého můžete znát z písničkářských pódií. Nic nepřehrává, jen s perfektní dikcí vypráví, coby Meursault, svůj příběh. K prohloubení zážitku tentokrát přispívá také skutečnost, že Cizinec je jednohlasou nekrácenou četbou bez jakýchkoliv hudebních nebo zvukových prvků. Oproštěna od všeho zbytného, působí tři a tři čtvrtě hodinová nahrávka dokonale stroze.