Zpět

Detektivka s nadhledem

recenze, , 08.02.2021
Vražda potřebuje reklamu
Viktor Dean už žádný slogan nevymyslí. Jeho tělo našli kolegové ležet pod schodištěm přímo uvnitř budovy věhlasné londýnské reklamní agentury. Mrtvola by neudělala podniku tu správnou reklamu, takže se vedení snažilo vše co nejvíce ututlat. Na jeho místo však přichází nový textař, Death Bredon, kterému okolnosti úmrtí jeho předchůdce nedají spát. Věří totiž, že nešlo o pouhou nehodu.
Někteří autoři detektivek neberou své knihy smrtelně vážně. Platí to i pro Dorothy L. Sayersovou, která do svých románů a povídek dokázala propašovat nemalou dávku humoru. I přesto byla mnoho let předsedkyní Detektivního klubu britských autorů tohoto žánru. Vražda potřebuje reklamu, ve skutečnosti už devátý díl řady příběhů s lordem Petrem Wimseyem, není pouhým detektivním příběhem, ale také společenským románem, vykreslujícím jak poměry v meziválečné anglické společnosti, tak především v reklamní branži. Toto prostředí ostatně Sayersová dobře znala, neboť se v něm několik let sama pohybovala. I proto příběh funguje také po faktografické stránce, o psychologii postav (vykreslených s ironickým nadhledem) ani nemluvě.
 
Dnešním čtenářům může zpočátku autorčin styl připadat poněkud upovídaný, zejména když jej hned zkraje zaplaví vlna zhruba patnácti postav. Ty se ale naštěstí v příběhu neustále vyskytují, díky čemuž se při troše soustředění dá v jejich propletenci dobře vyznat. Zejména, když se jejich charaktery odhalí v pečlivě vystavěných dialozích. V nich spočívá síla i audioknižní adaptace románu.
 
 

Tu má na svědomí tvůrčí tým vydavatelství OneHotBook, reprezentovaný režisérem Michalem Burešem a hlasem nahrávky, Otakarem Brouskem ml. Na jeho přístupu k textu je znát, že byl sám autorčiným čtenářem a že příběh lorda Petra Wimseyho je pro něj radost číst. Jak je jeho zvykem, popustil uzdu své výřečnosti a herecké ekvilibristice, takže si pro každou, byť vedlejší postavu vytvořil vlastní styl řeči. U ženských postav může tento přístup působit až jako karikatura, vzhledem ke stylu autorčina psaní to ale téměř do puntíku odpovídá dojmu z docela nevážně psaného textu. Vyprávění samotné je přehledně členěno do kratších úseků, které logicky vymezuje i hudební doprovod.
 
Oč rozvernější byla při psaní autorka, o to těžší práci měl překladatel Vladimír Procházka. Příběh v některých větách spíše převyprávěl, než přeložil, a jak přiznává v doslovu k tištěné verzi knihy, snažil se uchovat co nejvíce z jejího ducha, například aliteraci, kdy řádky veršovaných reklamních sloganů i názvy firem v Anglii té doby začínaly vždy stejným písmenem. Kvůli tomu změnil název reklamní agentury z Pym’s Publicity na Randallovy reklamy (s narážkou na „randál“, jaký je dle něj s reklamami spjatý). Stejně jako on i režisér Michal Bureš přistupoval k textu volněji, takže tu a tam větu či dvě v textu pro zpřehlednění vyškrtl, jinde naopak přidal drobnou vysvětlivku – například v případě jména hrdiny. Death totiž anglicky znamená smrt. Tento fakt bohužel znamená, že mnoho autorčiných žertíků česky nevyzní tak, jako v originále, byť se překladatel snažil sebevíc. Interpretace Otakara Brouska naopak českému textu mnohé body v hodnocení přidává a je jedním z důvodů, proč raději knihu poslouchat, než číst.
 
Vražda potřebuje reklamu představuje i po letech svěží, třebaže trochu retro, výlet do staré dobré Anglie. Zdaleka ne vše navíc nutně zestárlo i v otázce propagace výrobků – autorka třeba jen tak mimoděk a s vtipem vysvětluje, proč máte kupovat potraviny, které jsou „výhradně z“ a nejen „s příchutí“ či proč potřebuje reklamu margarín a ne obyčejné máslo.