Pětice povídek z roku 2221 je řazena chronologicky, ale v opačném gardu – od dějově nejnovější k nejstarší. Jejich hlavním hrdinou je nepříliš chytrý a nepříliš schopný detektiv Billy Cowen, veterán britsko-čínské vesmírné války, který dostal za svou dvacetiletou vojenskou službu detektivní licenci a usadil se v Doveru, aby zde řešil své více či méně zapeklité případy.
 
A nejsou to případy bůhvíjaké, i když často začínají banálně, třeba ozbrojenou loupeží v koloniálu, nebo žádostí staré šlechtičny o vyřešení záhady mizejících marmelád. Ať se totiž děje cokoli, vždy se jedná o plejádu bizarních situací, nesympatických hrdinů a ujetých nápadů, které na začátku knihy končí zjištěním, že Billy je vlastně nesmrtelný, aby na konci knihy svou kariéru započal tím, že se pokusí vyřešit vraždu jen na základě novinového článku.
 
Pokud to snad z tohoto letmého popisu vypadá, že Březnova kniha je směsí různých klišé, nelze proti takovému dojmu nijak protestovat. Naopak, Březina si přiznaně s klišé hraje, sice ho paroduje a zesměšňuje, ale zároveň na něm a z něho dokáže postavit celou knihu jako svým způsobem neuvěřitelný kompilát postupů, jaké jsou jen myslitelné. Přesto – a v jistém smyslu právě proto – kniha funguje výtečně. Těžko říct, jak se mu to povedlo, ale vrstvením už dávno obehraných prvků, jejich kombinováním a přeháněním ad absurdum vznikl naprostý originál.
 
Ani jako spisovatel Březina nezapře, že ho v občanském životě živí vizuálno (je vyhledávaným počítačovým grafikem). Velmi dobře a s lehkostí dokáže několika prozrazenými detaily načrtnout plastickou, snadno představitelnou scénu, v níž se odehrává děj, který je většinou vtipný i napínavý zároveň. A možná v sobě Březina nezapře ani někdejšího metalového zpěváka, protože jeho psaní je v mezích žánru svižné, nápady a slovní gagy se střídají s akčními scénami a přiznanou trapnost a nešikovnost hlavního hrdiny přehlušují nové a nové události, které často nenechají v klidu čtenářovu bránici. Přesto je vyprávění dunivě basové a temné a jeho jednoduchý styl vyprávění vlastně představuje ideální materiál pro zvukové zpracování.
 
Michal Březina není mezi autory, jejichž knížce se dostala podoba audioknihy, úplným nováčkem. Už v roce 2021 totiž vyšla nahrávka jeho humoristické sci-fi novely Měsíční deník kterou načetl Alexej Pyško. Titul se stal solidním artefaktem v pomyslné výkladní skříni sympatického vydavatelství Čti mi!, které v roce 2019 založila dvojice audiofilů Libor Böhm a Vít Dvorský. Princip, na kterém značka funguje, odkazuje třeba k platformě ACX firem Audible a Amazon, na které se autoři textů propojují s většinou sice neškolenými, ale o to nadšenějšími narátory, nebo k dávným projektům českých komunitních amatérských nahrávek, na nichž se často objevil i velmi povedený výkon srovnatelný s profesionálním. Na principu „posluchači posluchačům“ s občasným hostováním profesionálního narátora už Čti mi! vydalo přes dvě stovky titulů a ani zdaleka se nezdá, že by mělo umřít na nezájem.

Jedním z kmenových interpretů Čti mi! je i talentovaný Jiří Wittek, jehož výkon je i mimo poloprofesionální rámec vydavatelství víc něž nadprůměrný. Excentrické čtení, nikoli nepodobné – a to nejen stylem, ale i kvalitou – výkonům Martina Stránského, Březinovu textu sluší, Wittek navíc čte s bezvadnou výslovností a velkým pochopením textu. Autoři nahrávky, mezi nimiž figuruje i autor předlohy minimálně jako poskytovatel feedbacku, poskytli slyšitelnou péči i postprodukci. Nejen příhodně vybraná hudba, ale i množství ruchů, dávkovaných štědře, ale nerušivě pro dokreslení atmosféry, a robustní čistý zvuk dělají z audioknihy velice kvalitní posluchačský zážitek.