Poznámka naposlech.cz: Hned z úvodu považujeme za nutné upozornit, že tato recenze vznikla na základě poslechu první prodejní verze audioknihy Do vody, která byla uvolněna pro digitální distribuci Audiolibrix. Vydavatelství OneHotBook později přistoupilo ke změnám, jimiž některé výtky recenzenta uznalo a opravilo (např. níže zmiňovaný vypuštěný part Jitky Ježkové, či nový mastering). Nahrávka, která je aktuálně k dispozici on-line i na CD je již opravená a recenze tedy není ve všech ohledech aktuální. Přesto jsme se ji rozhodli ponechat ji v původním znění, pouze s tímto dovysvětlujícím textem.

Za největšího tahouna nahrávky můžeme směle označit Jitku Ježkovou. Je až s podivem, že herečku režiséři audioknih dosud obsazovali převážně do dětské tvorby. Svůj talent uplatňuje ve Vodě nejen skrze důkladnou práci s dynamikou, ale především uvěřitelným vyjadřováním celé škály emocí. Zdatně jí sekunduje i Lucie Pernetová v roli sedmnáctileté dívky, jejíž projev působí v porovnání s Dívkou ve vlaku mnohem sebejistěji. V nezvyklé poloze se představuje Růžena Merunková – její stařenka, navenek silná osobnost, vnitřně však nešťastná bytost, kterou nikdo nebere vážně. Celkem by se mohlo jednat o pěknou mozaiku rozličných hlasů, kdyby part Ladislava Freje nevyzněl tak, jako by byl účinkující překvapen, co to vlastně čte. Nejhůře však dopadla část Jany Strykové. I když má tato herečka za sebou mnoho úspěšných počinů, Do vody k nim patřit nebude. Stryková až příliš přehrává a text doslova parodizuje, což se nejvíce projevuje u napínavého rozuzlení. 
 
Audiokniha je však zatížena daleko horšími prohřešky, mezi něž patří necitlivé zásahy do textu a zvuková složka titulu. Z neznámých důvodů byla vyškrtnuta celá jedna postava, posluchač je tak ochuzen o pohled Helen – manželku vyšetřovatele, jejíž vyprávění se s chotěm a jeho otcem prolíná. Za daleko problematičtější však považuji, doufám, že neúmyslné, přeskočení podstatného textu v partu Jitky Ježkové. Ve výsledku situace vypadá následovně: žena je zoufalá ze ztráty své svěřenkyně a najednou ji bez vysvětlení objímá. Škrtalo se ale i jinak. Posluchači je upřen pachatelův motiv a nejsem si příliš jistý, že ze zmateného závěru lze jednoznačně vydedukovat, kdo zločin spáchal. Abych příběhu porozuměl, musel jsem chtě nechtě sáhnout po původní předloze. 

Bohužel se také nepodařilo sladit všechny herce k sobě tak, aby nebyly patrné zvukové rozdíly. Ostřejší záběry ze studia střídají dutě znějící, jasné zatmělé. K roztříštěnosti celé audioknihy notně přispěla i nevyvážená hlasitost, a to jak mezi všemi účinkujícími, tak především v samotných partech. Rozkolísaný zvuk bohužel připomíná jízdu na horské dráze a hudební přechody, které tematicky připomínají proudící vzduch a prostor pod vodní hladiny, plní spíše doplňkovou funkci. 

I když se většina interpretů titulu pečlivě věnovala, Do vody ve zvukové podobě pro uvedené nedostatky bohužel nemohu posluchačům s klidným svědomím doporučit.