Zpět

Co všechno se dá na někoho ušít?

recenze, , 20.01.2015
Jak s Máničkou šili všichni čerti
Loutkové Divadlo Spejbla a Hurvínka kromě představení pro děti a pro dospělé vydává převážně prostřednictvím Supraphonu od roku 1930 své tituly i na zvukových nosičích. Tato informace zřejmě nikoho nepřekvapí, vždyť skoro v každé domácnosti se nachází nějaká ta nahrávka s Hurvínkovým příběhem. Svědčí o tom neskutečné množství prodaných desek. V listopadu 2014 se tak k posluchačům dostala zvuková podoba pekelného muzikálu divadelního představení Jak s Máničkou šili všichni čerti, které mělo premiéru v březnu 2013. Jeho autorem je Miki Kirschner, texty písní složil Robin Král a o hudbu se postaral Jiří Škorpík.
Mánička musí pořád dokola nosit ty samé kostkované šatičky. Díky tomu je mezi dětmi vnímána jako „socka“. Všichni se jí smějí a obdivují její spolužačku Andělu, která má šaty až z Paříže a boty dokonce z Londýna. Mánička je z toho velmi nešťastná, každý přece touží být v kolektivu aspoň trošku oblíben. Nelze se jí tedy vůbec divit, že by za nové oblečení dala všechno na světě a to i duši. Její stesky uslyší čertí poslíček Fujtajksl a protože si v Ďáblicích Belzebub stále stěžuje na malý přísun lidských duší, vyslepičí tuto informaci Doktoru Slušiferovi, který už ví, jak to na takové holčičky správně ušít.

Divadlo Spejbla a Hurvínka má ve svém  popisu práce humor a na tuto skutečnost rozhodně nezapomíná. V Máničce ovšem nejsou jen vtipy v samotném scénáři či v textech písní, ale uslyšíme zde spoustu úžasných jinotajů. Příběh reflektuje rivalitu mezi dětmi, kterou můžeme najít i u dospělých.

Vedle Spejbla s Hurvínkem, které hraje Martin Klásek, a Máničky s paní Kateřinou (Helena Štáchová), se zde mohli představit i noví členové divadla. Do role Doktora Slušifera byl obsazen Ondřej Lážňovský, který převzal po smrti Miroslava Černého Spejblovic foxteriéra Žeryka. Doktor Slušifer je vskutku velmi zajímavá postava, je to po Belzebubovi nejváženější čert v celém pekle, je totiž od ostatních rohatců „študovanej“. Co on řekne, to se musí stát, jde tedy z něho chvílemi strach, ale převážně se mu musíme zákonitě smát. Pan Lážňovský v této roli naprosto exceluje, jeho hlasové kreace se nedokážou vůbec popsat, to se musí slyšet. Plynně přechází z Žeryčkova štěkotu do své druhé postavy.
 

Zdárně mu sekunduje Matěj Kopecký, který představuje Fujtajksla – vypočítavého a zdánlivě přihlouplého čertíka, kterého si každé dítě zamiluje. Kromě této postavičky si zde společně s Tomášem Slepánkem zakrákal vrány, které příběh začínají a končí písničkou. Namyšlené Anděly se ujala Marie Šimsová, která do hlasu pyšného děvčátka dala skutečně všechno. Andělu doprovázejí pekelné holčičky, Marnivost, Závist a Pýcha. Jednu z nich si opět zahrála Marie Šimsová, posluchače to ale vůbec nesplete a ani to nepoznají.

Dalšími dvěma čertími děvčátky se staly Denisa Kirschnerová a Zita Morávková. Tyto holky jsou skutečně velmi nepříjemné, příšerně se chichotají, a protože je to muzikál, často promlouvají tak, že postupně ve třech slovech zazpívají akord. René Hájek se vedle Heleny Štáchové a Martina Kláska podílel na velké řadě Hurvínkových nahrávek, zde si vystřihl Belzebuba, ze kterého vám doslova běží mráz po zádech. Ostatními čerty se stali Jiří Škorpík a už zde zmíněný Tomáš Slepánek, Matěj Kopecký a Ondřej Lážňovský. Do Ďáblic je možnost dostat se tramvají v níž se spolu s Hurvínkem a Máničkou vezou i cestující Jiří Škorpík, Marie Šimsová, Zita Morávková a Denisa Kirschnerová. Hlas průvodčího, který kontroluje jízdenky leckoho možná překvapí.

V muzikálu jsou skutečně „chytlavé“ písničky Jiřího Škorpíka, které si děti oblíbí a lehce zapamatují. K tomu, aby si je mohly i zazpívat a nemusely se je učit, slouží vskutku vydařený booklet, v němž lze texty Robina Krále najít. Oba tito pánové měli už dříve s divadlem ledacos do činění, není tedy divu, že se jim díky znalostem slovníku divadla jejich hudební složka povedla. V titulech D S+H nikdy nechybí zvukové efekty a tak i tentokrát máme možnost slyšet obrovské množství různých ruchů z ulice, z módního salónu Doktora Slušifera, z pekla, z parku, z domova... zkrátka ze všech prostředí, ve kterých se naši hrdinové ocitnou. Efekty jsou přitom velmi pečlivě voleny a dokonale plní svoji funkci.

Leckdo by mohl autorovi Miki Kirschnerovi vytknout zdánlivou nelogičnost v příběhu – totiž to, že Mánička dokáže zrušit pekelné spací kouzlo. Skutečnost je ale jiná: upřímné litování vlastních hříchů a poznání opravdického přátelství je nad všechna kouzla. Posledním pozitivem je fakt, že se po delší době Mánička dostala do názvu titulu a že je zde ústřední postavou, kolem které se vše točí. Konečně se jí tak dostalo stejné pozornosti jako Hurvínkovi.

Příběh, ve kterém jsou známé pohádkové motivy (váha na hříšníky, kniha hříšníků) či úžasná spojitost s Káčou z pohádky Čert a Káča (paní Kateřinou) dokáže zaujmout bezesporu všechny věkové kategorie a tak zcela právem Supraphon o nahrávce říká, že je to nejlepší titul posledních let. Proto neváhejte a máte-li Divadlo Spejbla a Hurvínka rádi, určitě si ho pořiďte.