Zpět

Se sluncem proti bloku (a všem strastem světa)

recenze, , 27.09.2019
Jeď dál
Představovat Austina Kleona těm, kteří se zvou kreativci, by mělo být zbytečné. Vždyť příručky Kraď jako umělec a Ukaž, co děláš! napsal Kleon právě pro ně a obě obsahují natolik silnou vzpruhu, že začít tvořit musí chtít i někdo, kdo o sobě doposud velmi pochyboval. A podobně, jen ještě příměji, míří Kleon i ve své novince Jeď dál, jejíž knižní i zvukovou podobu připravil Jan Melvil Publishing.
Jestliže se předchozí Kleonovy texty více zabývaly inspirací a tím, jak o sobě dát vědět, tentokrát si vzal autor na paškál kreativní blok. Všelijaké ty obavy, pochybnosti, zkrátka vnější i vnitřní překážky, které kreativcům brání v tvoření. Nezanořil se do tématu tak hluboce, jako Steven Pressfield ve Válce umění, zapomeňte na exkurzi do lidské mysli, na poznávání „démonů“ v nás, díky nimž ztrácíme pohon a chuť. Kleon je autor „knihy-statusu“, klade jednu radu či myšlenku za druhou – hlavně to musí dobře znít a ideálně tnout do živého.

Takový autorský přístup můžete vzít coby pochvalu, nebo naopak varování. Aniž by to mělo vyznít jako definice povrchnosti, Kleonova kniha má zafungovat spíše jako provokativní (ve své sympatické drzosti), ale i jako sluníčkově optimistické šťouchnutí. Budete mít možnost se k ní vracet, je krátká a úderná, ale že by otevírala doposud nepoznané komnaty, to ne.
 

Způsob Kleonova psaní – krátké odstavce, kladení jedné myšlenky za druhou, citace slavných osobností – funguje skvěle v tištěné knize, která v edici Briquet vypadá úžasně a na takové to domácí listování je jako dělaná. S audioverzí se to má složitěji. Ne snad, že by Ondřej Halámek neodvedl dobrou práci – jeho mladistvý hlas absorboval Kleonův entuziasmus a aniž by nějak přehrával, je nterpret nakažlivě nadšený a s duchem textu výtečně souzní. Jenže tentokrát měli u Melvilů sáhnout možná k promyšlenější zvukové dramaturgii.

Hudebních předělů je v audioknize Jeď dál pomálu, vlastně se objevují tam, kde by posluchač jasně rozeznal přechod do další kapitoly a tedy tématu. Jenže uvnitř se může snadno ztratit. Halámek vypráví (ani se nechce říct, že čte), my ale nemáme šanci dobře rozeznat, zda jde zrovna o Kleonův text, nebo o citát někoho jiného. Až najednou interpret uvede po dořečení myšlenky jméno – jiného umělce, myslitele apod. A na posluchači je, aby zpětně dohledával místo, kde asi tak mohl citát začít.

I jinde v audioknize se ovšem vyskytují části, kdy dochází k nepřehlednostem. Tištěná kniha si vypomáhá jasným grafickým odlišením, audio verze s ničím takovým nepracuje. Ani drobné cinknutí nezazní, žádná pomůcka.

Mám ve zvyku recenze poměrně často ukončit tvrzením, že jsem si je více vychutnal právě ve zvukovém zpracování. Nebo rád vstřebal obojí – text i zvuk. Jeď dál bude asi první kniha, která mě ve zvuku sice bavila, ale raději si ji nyní půjdu koupit do knihkupectví v papírové podobě. Možná až si ji přečtu, bude se mi i lépe poslouchat. Vlastně bych si to i přál, protože Halámkův způsob odvyprávění mi vyhovuje a nedlouhá stopáž nahrávky, ale i členění do několika kapitol, je jako dělaná na krátké přesuny po městě.