Příběh Kalmann rozhodně nepatří mezi běžnou severskou produkci v žánru detektivek. Dýchne na vás sice typicky mrazivá severská atmosféra, ale i hřejivý dech až dojemného soucitu, to když fandíte hrdinovi, který rozhodně při narození nestál spolu s ostatními na stejné startovní čáře života. Kalmann má totiž o kolečko navíc. Nebo jak sám říká, v jeho hlavě jde spíš něco pozpátku, než napřed. Přestože je mu přes třicet, uvažováním zamrzl někde na úrovni šestiletého dítěte. Rád nosí šerifské rekvizity a neohroženě se pouští po stopě zločinu, který vytušil z objevené krve na pláni. Aniž by ho jen napadlo, že by se jemu samotnému mohlo také něco nemilého stát, pokud tedy opravdu zkříží cestu neznámému vrahovi.
 
Autorem detektivního románu z drsné severské krajiny Islandu je původně švýcarský novinář a spisovatel Joachim B. Schmidt, který už ale téměř patnáct let v této čarokrásné divoké krajině žije. Snad i díky tomu, že se zde nenarodil, popisuje islandskou krajinu včetně jejích zvířecích obyvatel jinýma, trochu objevitelskýma očima, zároveň však vysoce erudovaně. Zmiňuje se hojně i o místních tradicích, zejména o pokrmu hákarl, tedy fermentovaném žraločím mase, vedle nějž i dobře uleželé tvarůžky působí jako bezvýhradně přívětivý produkt. Přestože se ve svém příběhu dotýká i vážných společenských témat a samotná zápletka se týká pochmurného zločinu, odlehčuje své vyprávění zvoleným úhlem pohledu. Na svět se totiž dívá prostřednictvím lehce naivních očí svého nekonformního hrdiny. Příběh se tak ze značné části netočí jen kolem zločinu, ale i samotné osobnosti ústřední postavy.
 
Audioknižní verzi Kalmanna přináší posluchačům vydavatelství 582 spolu s Fondom na podporu umenia a v koprodukci s vydavatelstvím Literárna bašta. Ze slovenského překladu posluchačům příběh načetl mladý herec Tomáš Turek. Ten podává příběh přímočaře, bez skrupulí a zbytečného přešlapování na místě, asi tak, jak by jej mohl vyprávět sám hrdina. Akcentuje spíše humorně laděné pasáže, v nichž se vyjevuje Kalmannova jinakost, vážnější situace popisuje opět spíše tónem, jakým by události mohl vnímat sám protagonista. V dialozích ale rozehrává i jiné noty, v závislosti na tom, s kým se zrovna hrdina potkává – od soucitu, přes důsledný vysvětlující tón až po těžko skrývaný výsměch části hrdinova okolí.
 
Hudební doprovod je za pomoci melancholických tónů elektronické hudby spíše zádumčivý, doplňuje jej například křik racků či šumění moře. Tvůrcům se povětšinou podařilo vyhnout se tomu, aby se motivy na začátcích kapitol často po sobě opakovaly, snad jen trochu příliš basový zvuk nahrávky by mohl část posluchačů přimět změnit naladění ekvalizéru na svém přehrávači, což se u audioknih obvykle nestává. To ale nijak nekazí dojem z velmi nevšedního příběhu, který by svým laděním místy evokoval spíše finskou literaturu podivna, ale ostatně ani islandská kultura se vždy nedrží zaběhnutých mantinelů, jak by se mohlo z titulů, které dorazí na náš trh, někdy zdát.