Na dosah ruky představuje druhé setkání s příběhy kapitána Michala Exnera, které posluchačům připravili tvůrci z ostravského rozhlasu. Audioknižní vydání se stylovou, graficky hezky zpracovanou titulní ilustrací následovalo prakticky ihned po premiérovém odvysílání v rámci desetidílné četby na pokračování na rozhlasových vlnách. Stejně jako v případě loňského titulu Poklad byzantského kupce, i tentokrát byla autorkou úprav textu, tedy jeho zkrácení či případné restylizace vět pro účely zvukové nahrávky, Eva Lenartová. Třebaže tak posluchač nedostane do ruky, či spíše do ucha, celý příběh, dramaturgické úpravy byly citlivé, nedaly vzniknout nelogičnostem a zachovaly jak naprostou většinu z bohatě zamotané zápletky, tak z velkého zástupu postav.
 
Panoptikum postaviček, nejčastěji obyvatelů domu, je pro příběh důležité. Jako má svá tajemství samotný dům, tak i kdekdo z jeho obyvatel má před ostatními co skrývat. Ať už jde o drobné prohřešky proti morálce, či závažnější zločiny. Všem charakterům vdechl svým hlasem život interpret nahrávky, Tomáš Jirman. Ten se stejně jako v předchozím Erbenově příběhu nechal vést radami zkušeného režiséra Tomáše Soldána. Společně dali vzniknout svižné detektivce, která nezapře svůj domácí původ, byť některé aspekty příběhu by se za jiných okolností vyjímaly i v leckteré severské krimi.
 
Jirmanův přístup si drží konzistentní úroveň, lehce stylizovanou, nepřekračuje však hranu přehrávání. Jeho veskrze herecké ztvárnění jde spíše po odlehčené notě, kterou Erben rozehrává i díky nemalému počtu humorných narážek či situací. Jirman si tak s chutí užívá zejména pasáže, kdy se na scéně objevuje (ne)bojácný psí hrdina – obtloustlý jezevčík Bibinka, nebo když je záletný kapitán Exner konfrontován s těžkým soupeřem – otcem své nové milé, s níž se seznámil v průběhu pátrání v domě. Že však nejde o legraci, ale detektivku s temným pozadím, připomíná posluchačům mimo jiné i hlavní použitá melodie, jíž je vizionářsky působící skladba Karla Černocha 18 minut.
 
Erben v tomto příběhu, vezeme-li v úvahu počínající normalizaci, poměrně otevřeně kritizuje soudobé poměry ve společnosti a jedním dechem zasněně vzpomíná na lepší časy v kapitalistické minulosti. Metaforou toho jsou i samotné kulisy příběhu – někdejší přepychový secesní dům, který se takřka před očima všech obyvatel pomalu rozpadá. Velké pokoje jsou rozděleny lacinými překližkovými příčkami, aby se dovnitř vešlo několik načerno ubytovaných nájemníků, osvětlení společných prostor je nespolehlivé. Pod rouškou tmy se pak do domu vkrádají tajemné postavy. Kolik tajemství starý dům s temnými, dvoupatrovými sklepními prostorami skrývá? To už si budete muset poslechnout sami.