Zpět

Když rodiče zapomenou na Vánoce

recenze, , 06.01.2020
Sněhová sestřička
Děti se na Vánoce dokážou těšit týdny a do radostného očekávání se často vmísí nejistota, dokonce i strach. Co když Vánoce nepřijdou? Desetiletý Julián si vždy užíval nadílky dvojnásobně, o Štědrém dnu totiž slaví narozeniny. Jenže letošní smutný rok si vzal Juliánovu starší sestru Juni a rodina se nedokáže s bolestnou ztrátou vyrovnat. Tak rozehrává norská spisovatelka Maja Lunde vánoční příběh určený dětem, který pojmenovala Sněhová sestřička. Záhy po českém vydání v nakladatelství Host přispěchalo OneHotBook s audioverzí, takže Ježíšek mohl novinkový titul nadělovat k četbě i poslechu.
U tištěného vydání jsou vyzdvihovány doprovodné ilustrace od Lisy Aisato, z nichž posluchačům zůstal jen tajemný výjev dvou dětí rámovaný vánoční červení na bookletu. Místo sněhových vloček, které v Norskuv zimě nikdy nechybí, posluchače přivítá melodie jako by utkaná z andělského zvonění. Hlasem malého Juliána, vypravěče podivuhodných událostí, které se odehrály během několika málo dní před Štědrým dnem, promlouvá Matyáš Valenta. Třiadvacetiletý herec disponuje mladistvým projevem, do postavy se ve správné míře položí a procítí nálady, které se u chlapce často střídají.

Julián zažívá smutek, kvůli kterému už si nedokáže povídat ani se svým nejlepším kamarádem, lomcuje jím hněv, protože nerozumí tomu, co se stalo, cítí se odmítnutý rodiči, trápí se změnou chování mladší sestřičky. Naděje, která mu svitne po seznámení s Hedvikou, je jako blikotavý plamínek. Najednou se znovu dokáže smát. A při poslechu jejího drmolení, které jde Valentovi od pusy stejně dobře jako úsporné odpovědi zádumčivého Juliána, vlastně nic jiného než se chichotat nezbyde ani posluchačům. Kolem dívky je však příliš mnoho otazníků.
 

Režisérka Jitka Škápíková pečlivě sledovala tep příběhu, pro dospělého předvídatelného, pro děti však významem iniciačního. Právě v době Vánoc se radujeme, že jsme spolu, a vzpomínáme na ty, kteří s námi k jednomu stolu neusednou. Je to doba zázraků i smíření. Spisovatelka záměrně rozostřuje reálie, takže není jasné, kdy se kniha odehrává. Hned úvodní scéna je sice vykreslena v krytém plaveckém bazénu, všechny další kameny v řečišti děje jsou ale voleny jako univerzální připomínka svátečního času – adventní věnec, horká čokoláda, brusle, stavění ze sněhu, vánoční stromek, vůně perníčků. Lunde dokázala vrátit atributům Vánoc sílu a smysl, aniž by potřebovala duchovní přesah podepřít náboženskou konstrukcí.

Tři a půl hodinová stopáž dodržela rozdělení Sněhové sestřičky do dvaceti čtyř krátkých kapitol. Jenže jako adventní poslechový kalendář můžete nahrávku použít zase až za rok. Osobně si myslím, že u chytlavého příběhu není nutno cvičit se v sebeovládání jako při mlsání čokoládiček. Sněhovou sestřičku si pusťte společně celá rodina a nezapomeňte si pak o všem popovídat. Holčičky a kluci nevidí do hlav rodičů. Pokud o svých pocitech a trápeních dospělí nemluví, roste v dětech zmatek. Nechcete přece, aby se vaše ratolesti strachovaly, že vás někdo tajně vyměnil?