Zpět

Klekánice klepe na okno

recenze, , 05.05.2023
Klekání
Horor zažívá i u nás v posledních letech malou renesanci a vedle „starých známých potvor“ se v tom tuzemském konečně pozvolna začínají objevovat i bytosti u nás lépe domestikované, původem české a slovanské. Mezi ty patří i postava klekánice, kterou si jako hlavní zdroj děsu vybral pro svůj audiodebut Šimon Fuxa.
Autorovo jméno patrně posluchačům známé nebude, některým bude možná o něco povědomější jméno interpreta, jímž se stal divadelní herec a hudebník Matěj Štrunc, v audioknižní tvorbě touto nahrávkou debutující. Přestože spojení audioknižně nezkušeného interpreta s neznámým autorem není nejlepším lákadlem, výsledek jejich práce je na překvapivě solidní úrovni. Pod produkcí audioknihy je také podepsaná Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, konkrétně Fakulta multimediálních komunikací, což už dává tušit, odkud vítr vane. Za vydáním pak stojí společnost babyboom s.r.o., která zatím nemá jinou nahrávku na svědomí. Podle všeho jde tedy patrně o studentskou iniciativu, nahrávka je dost možná jakousi absolventskou nebo školní prací studentů zmíněné univerzity, jíž je ostatně Šimon Fuxa absolventem. Dodejme jen, že příběh vyšel výhradně jako audio, nemá tedy žádnou publikovanou knižní předlohu.
 
Klekání je horor na klasické téma zločinu a trestu, děj pak autor zasadil na venkov a vypráví v něm o mladíkovi, který – svým způsobem, neprozrazujme však příliš – vstoupí do staré známé legendy o trestající klekánici, která se začne dobývat do domu, v němž je přes noc sám. Byť má příběh poměrně unavený start a místy by mu neškodilo zesvižnění, postupně nabere na zajímavosti a nahrávka trvající půl druhé hodiny nenudí, přestože materiál, který autor zpracoval, by v této podobě mohl dojít ještě o něco kompaktnější podoby a také sledovaný příběh je v rámci žánru poměrně konvenční záležitostí. Sama hororová linka se objeví až ve třetině díla, první půlhodina pak působí, že obsahuje něco málo přebytečných detailů. Po prvních cca třiceti minutách ovšem začne příběh příjemně nabírat na obrátkách, stejně jako Štruncův projev, jemuž naléhavost v četbě sluší mnohem více než úvodní popisné pasáže.
 
Hned zkraje posluchače zaujme, že četbu doplňuje mnoho zvuků a ruchů, v tomto ohledu nahrávka připomíná spíš rozhlasovou dramatizaci, což je určitě obecně vzato plus. Na druhou stranu od počátku je v Klekání těch ruchů možná až moc, což maličko ruší a místy odvádí pozornost od Štruncovy četby. Ta není vysloveně špatná, vzhledem k tomu, že nejde o profesionálního interpreta, jen je místy poněkud pomalá a nevýrazná. Zvlášť v pasážích, kde je ruchů opravdu hodně, jako by se interpretův projev v množství zvuků ztrácel. Jinak má ovšem Štrunc příjemný hlas, nedělá chyby a umí vystihnout emoce, lehkými změnami zabarvení svého projevu dokáže posunout celkovou náladu. Zkrátka nepřehrává a vyznívá autenticky, což je třeba ocenit.
 
 
Snaha tvůrců o co nejživější vyznění je tedy chvályhodná, i když množství zmíněných zvuků výsledku občas úplně neprospívá a část z nich by nahrávka klidně oželet mohla. Takto totiž působí skoro až úsměvně – například zvuk zatažení závěsu nebo položení batohu ve chvíli, kdy o nich Štrunc mluví, maličko upomínají na různé televizní parodie rozhlasových her, v nichž bývá zobrazováno právě často absurdní zachycení každého sebenepatrnějšího zvuku, o kterém je zrovna v tu chvíli řeč.

Avšak tento neduh není tak zásadní problém, ve skutečnosti je Klekání nahrávkou docela povedenou a mimo hlavní proud bestsellerových audioknih si pozornost určitě zaslouží. Tvůrci nahráli audioknihu Klekání dost možná jako projekt v rámci vysokoškolského studia a byť se najdou aspekty, které je třeba ještě zlepšovat, doufám, že nejde o poslední nahrávku z jejich produkce. Věřím, že budou-li se audiální tvorbě věnovat i v budoucnu, vyplatí se jejich vývoj sledovat.