Zpět

Na vlně úspěchu

recenze, , 19.06.2014
Králova řeč
Fenomén Královy řeči zasáhl takřka celý svět po uvedení stejnojmenného filmu režiséra Toma Hoopera v roce 2010 a zejména po jeho ocenění čtyřmi Oscary. Do té doby neměla široká veřejnost ani ponětí o řečové vadě britského krále Jiřího VI. a o zásluhách logopeda Lionela Logua na jejím odstranění. Podobně asi málokdo tuší, že slavný film vznikl podle tehdy ještě neuvedené divadelní hry, která se premiéry dočkala paradoxně až díky úspěchu své vlastní adaptace.
Téměř zároveň s filmem Králova řeč vznikala i stejnojmenná kniha autorů Petera Conradiho a Marka Logua. Shoda příjmení s hlavní postavou příběhu Lionelem Loguem není náhodná - Mark je jeho vnukem. Právě přípravné práce na chystaném filmu ho přiměly k tomu, aby sesbíral veškeré dostupné materiály týkající se dědečkova života a jeho práce pro vévodu z Yorku a pozdějšího krále. Vznikla z nich kniha, která mnohem šířeji než film mapuje nejen příběh obou hlavních postav, ale především dává čtenáři obraz společnosti a doby v níž se odehrává.

Králova řeč vyšla v českém překladu u nakladatelství Mladá fronta v roce 2011 a jednoznačně se snažila vytěžit z filmového úspěchu co možno nejvíce. Nejenže z jejího přebalu lákají potenciální kupce tváře Colina Firtha a Geoffreye Rushe, ale vydavatel dokonce knihu nepřehlédnutelně označil jako “předlohu k filmu”. To už je snad za hranicí klamání zákazníka - jak už bylo vysvětleno výše, film nevznikl na základě této knihy a sami její autoři to ostatně v úvodu potvrzují. Mnohem přesnější je už titulek ze zadní strany audioknihy, která u stejného nakladatele vyšla letos v dubnu: “Skutečný příběh, na jehož základě vznikla úspěšná divadelní hra Davida Seidlera a oceňovaný film režiséra Toma Hoopera - čte Miroslav Táborský”.

Audioknihu pro Mladou frontu vyrobilo Tympanum - vydavatelství, které s Miroslavem Táborským připravilo už řadu úspěšných titulů. A právě volba interpreta se ukázala být v případě zvukové podoby Královy řeči stěžejní. Dokonale zvládl přednes textu, který je třeba než k beletrii řadit k literatuře faktu. V přemíře informací, často až nicotných, které Logue posbíral z deníkových záznamů, dopisů, novinových článků i historických publikací, by se leckterý čtenář mohl ztratit. V Táborského interpretaci, která se k dokumentární povaze knihy výborně hodí, je Králova řeč přehledná a přístupná i těm, kteří by k podobnému žánru sáhli jen zřídka. Stejně tak forma nahrávky je vhodně zvolená - nekrácená četba s minimem hudebních vstupů a s upozaděným hereckým projevem takto pojatému životopisu jednoznačně sedí.
 

Za nešťastné lze tedy považovat jen zvolený obal, který opět, stejně jako kniha, využívá motivu z oscarového hitu. Na jednu stranu jistě zvýší prodej, na stranu druhou ale zklame všechny ty, kteří od audioknižní Královy řeči očekávají podobné drama, jaké před tím mohli vidět v kině. Zatímco Tom Hooper se ve svém snímku soustředil především na emocionální vyznění přátelského vztahu panovníka a jeho logopeda i za cenu zkratkovitosti, autoři knihy, vědomi si mnohem rozsáhlejšího prostoru, pracují s obrovským množstvím vedlejších situací, které příběh rozmělňují. Přesto však není třeba se Královy řeči Marka Logua a Petera Conradiho obávat - osm a čtvrt hodiny poslechu není tolik, aby se posluchač začal nudit. Zásluhou Miroslava Táborského navíc tento čas plyne mnohem rychleji.