Zpět

Krize mužství má své důvody, ale i řešení

recenze, Jitka Tracyová, 29.04.2022
Odpojený muž
Práci amerického sociálního psychologa Philipa Zimbarda jistě nemusíme posluchačům dlouze přestavovat. Narodil se v roce 1933 v New Yorku a asi největší pozornosti se mu dostalo kvůli Stanfordskému vězeňskému experimentu, jím řízeném a uskutečněném v srpnu roku 1971 na prestižní americké univerzitě. Na praktickém využití dokazoval svou teorii zla skrytou i v obyčejných lidech.
Toto vděčné téma ale není jediné, kterému se za svou vědeckou kariéru Philip Zimbardo věnoval. Nedávno se na pulty českých knihkupectví dostala jeho práce Nesmělost i další studie a od konce minulého roku mají posluchači možnost vyslechnout si i audioverzi knihy Odpojený muž, jejíž spoluautorkou je Nikita D. Coulombová a kterou dobře charakterizuje její podtitul Jak technologie připravuje muže o mužství a co s tím.
 
V nezkrácené četbě Zbyška Horáka se během více než dvanácti hodin postupně dozvídáme postřehy, výsledky šetření a závěry, které – jak už to u Zimbarda bývá – dávají pozitivní vyhlídky na zlepšení situace a konečnou záchranu. Nahrávka je rozdělena na tři části: Příznaky, Příčiny a Řešení a potvrzuje nám už déle předkládanou teorii, že mužství je už delší dobu v krizi. Mladí muži totiž zoufale selhávají ve schopnosti dospět a odolat nástrahám současnosti. Autoři audioknihy to zdůvodňují především nepřiměřeným hraním počítačových her a sledováním pornografie. To se podle nich má následně odrazovat v neschopnosti (a v mnoha případech i absolutní neochotě) mužů sociálně koexistovat se současníky a především se současnicemi. V závěrečné části pak přinášejí řešení svízelné situace a s ním i určitou naději.
 
Jak se s audioknihou popasoval narátor Zbyšek Horák? Namlouvat knihu odborného rázu s sebou vždy nese větší požadavek na interpreta. Samozřejmostí je velmi dobrá výslovnost, která se ale očekává i u interpretace beletrie, byť to – bohužel – není pravidlem. Ale v případě odborného textu je potřeba, aby narátor text intelektuálně zvládl. Aby bylo z jeho hlasu poznat, že obsahu rozumí a nám, prozatím nevědoucím, ho zprostředkuje tak, že ho bez větších námah pochopíme. Nesmíme pocítit, že mu nerozumí, věty seká jednu za druhou bez významu a důrazů. V případě zkušeného Zbyška Horáka se tyto požadavky naplnily měrou vrchovatou.
 

Začněme barvou jeho hlasu: na poslech je příjemně hluboký a melodický. Dostává se nám kultivovaného projevu profesionála, který správně artikuluje a nepolyká koncovky, nestahuje spojky mezi slovy i slova samotná. Posluchači díky tomu mohou bez problémů text vnímat. Narátor zrychlováním (i zpomalováním) dynamizuje vyřčené, případně dává hlasem důraz na důležité odstavce a věty, člení text po smyslu a usnadňuje tak posluchači vnímání a pochopení slyšeného. Bez problémů se také vyrovnává s cizími jmény, především z anglosaského prostředí. Předkládá nám práci, která je kvalitně odvedená a byť by mohla audiokniha svým tématem posluchače odradit, nedoporučovala bych to z výše uvedených důvodů.