Zpět

Drsný detektiv se vrací

recenze, Kristína Halaganová, 04.01.2023
Lars mele maso
Svého času vnesl román Říkají mi Lars relativně čerstvý vánek do vod české detektivky. Autor, píšící pod pseudonymem Daniel Gris, se se svou postavou holohlavého, potetovaného soukromého detektiva, který má rád Jacka Danielse, hodinky Luminox, bicí a Metallicu, snažil přiblížit americkým „hard-boiled“ detektivkám. Přestože jeho prvotině chyběl dostatečný říz a spíš tuto drsnou školu spíše jen napodobovala, než aby ji skutečně autenticky do děje vnesla, získala si postava Larse hodně fanoušků. V loňském roce vyšel již pátý díl o případech tohoto osobitého detektiva s názvem Lars mele maso, který se zanedlouho dočkal i své audioverze. 
Tak jako u předešlých audioknih o Larsovi, i tato část série Daniela Grise vyšla pod hlavičkou Audiotéky a Mystery Press v režii Miloše Vrány. Role narátora se, rovněž tradičně, zhostil Martin Zahálka. Lars mele maso je jedním z výrazných příkladů toho, kdy audiokniha v poměrně velké míře maskuje neduhy, kterými disponuje tištěná verze, a posouvá tím původní dílo na vyšší úroveň. Autor se ve svých detektivkách úporně snaží vykreslit Larse jako nekonvenčního antihrdinu, který pro konflikt nejde daleko, využívá ke své práci ne vždy čisté prostředky a ženy mu samy padají k nohám. Ve skutečnosti je to ale v knihách spíše nepřesvědčivý, často naivní a hodně plochý charakter.
 
V audioknižní podobě ale Martin Zahálka vtiskl Larsovi přesně to charisma, o které Daniel Gris ve svých románech usiloval. V jeho podání získává tento neortodoxní detektiv skutečné kontury a následně i sympatie čtenáře. Je svérázný, nebojácný a vždy připravený utrousit nějakou sarkastickou hlášku. I humor je zde uvěřitelnější a štiplavější než v původní, tištěné předloze. Narátor stejně s nadhledem modeluje i ostatní postavy, které se kolem Larse pohybují.
 

V přímých interakcích pak vzniká potřebná chemie, kterou bychom od podobného typu detektivek čekali. Také dlouhé popisy, které místy převažují nad akcí, a tím zbytečně román zpomalují, dokáže Martin Zahálka správně uchopit a vycedit z nich tu potřebnou říznou a napínavou atmosféru. Menším, ale zanedbatelným neduhem je pak jen občasné nesprávné vyslovení názvu nějaké americké kapely (např. Slayer).
 
Rozporuplné jsou pak hudební vsuvky, které by měly podtrhovat audioknihu jako celek. Úvod příběhu je podbarvený výbornou ráznou rockovou melodií, zcela korespondující s dějem i s duchem autorem nastíněného univerza. Rozpačité jsou ale předěly mezi kapitolami. Jedná se o krátké hudební motivy, které sice také tvoří kytarové riffy, jsou ale v kontextu příběhu příliš veselé. Lehce připomínají znělky nějakého komediálního seriálu, což může posluchače zbytečně vytrhávat z jinak sugestivně vylíčeného prostředí.
 
Akční příběhy Daniela Grise jsou mezi čtenáři velmi oblíbené a nepochybně se dočkáme ještě dalších pokračování. Je ale nutné říct, že audioverze sluší Larsovi mnohem víc. V kombinaci s interpretací Martina Zahálky a místy vydařenou hudbou vzniká zajímavý, napínavý a testosteronem nabitý příběh, který atributy americké drsné školy dokázal pečlivě zužitkovat a zprostředkovat posluchači.