Zpět

Vztahy na zabití

recenze, , 21.07.2016
Na zabití
S ročním odstupem od světové i české knižní premiéry vydává Audiotéka ve své vlastní výrobě zvukové zpracování úspěšného thrilleru Na zabití. Tímto svým románem Peter Swanson nejen v nejrůznějších výpovědích, ale skutečně i přímo prostřednictvím dílčích dějových motivů a způsobem vyprávění odkazuje na svůj velký vzor, Alfreda Hitchcocka. Už samotná expozice knihy dává vzpomenout na Cizince ve vlaku, neboť z náhodného setkání dvou cestujících, Teda a Lily, se začne osnovat plán vraždy Tedovy partnerky. A stejně jako u Hitchcocka, tak i v případě Swansonova příběhu události začnou nabírat poněkud nepředpokládaný vývoj...
Na zabití, obdobně jako například ne tak dávné hity Zmizelá či Dívka ve vlaku, rozehrává napínavé drama uvnitř spletité sítě partnerských vztahů. Sází proto nejen na překvapivé zvraty, ale (což s nimi vlastně souvisí) především na nejednoznačnost svých hrdinů. Jejich motivy jsou odkrývány postupně, mnohdy nabírají zcela odlišný směr a Swanson si tak očividně užívá, když nás čtenáře může usvědčit z odlišných předpokladů.

Jestliže však kritici, stejně jako autor sám, operují s osobností Alfreda Hitchcocka, může Swansonův román Na zabití utržit pár šrámů. Hitchcock sice čas od času zapojil do vyprávění naprosto nečekaný bod zvratu, jeho síla však spočívala především v nepolevujícím a plíživém napětí, které se mimochodem nevyhýbalo humoru (což u Swansona nenalezneme). Budeme-li jeho vypravěčskou strategii zkoumat podrobněji, nebo si dokonce přečteme knihu rozhovorů, jež s ním vedl režisér Truffaut, zjistíme, že Hitchcock sám se stavěl k užití „šoků“ skepticky a raději je měnil za možnost diváka držet v zájmu o postavy a vývoj děje.

Ne snad, že by se Swansonovi nepodařilo vybudovat dostatečně napínavý příběh, nelze se však zbavit dojmu, že upřednostnil vypravěčské eskapády a nejrůznější překvapivé kotrmelce před poctivým vybudováním charakterů. Ty tak působí více jako figury na šachovnici, než jako lidé, které k jejich činům vede jejich vnitřní pohnutí. Jedině snad o Lily by toto nařčení tolik neplatilo.
 

Jak ale prozradil perex, Na zabití vychází nyní jako audiokniha. Audiotéka zvolila vícehlasé zpracování, čímž se vnitřní rytmus ještě více dynamizuje. Všechny interprety se podařilo dobře vybrat, zajímavá je rozhodně Kristýna Kociánová coby Lily. To pro svou ambivalenci – zní chvílemi rozjitřeně, vesele, nebo přinejmenším nemálo sympaticky, přesto v sobě ukrývá temnost, jež postupem času dostává větší prostor skrze činy a je tak s hlasem ve větším kontrastu.

Pokud tedy nebudeme úzkostlivě stát o přirovnání s Hitchcockem, vyvstane Na zabití jako mnohem povedenější dílo. Ideální coby jednohubka, neboť umí dobře zabavit. Ale jestli bude mít své kouzlo i při opakované „konzumaci“ (jako právě Hitchcock)...? Kdoví.
 
Audioknihu k recenzi poskytla Audioteka.cz