Zpět

Nebezpečně známé Známosti

recenze, , 13.11.2014
Nebezpečné známosti
Poprvé román vyšel v roce 1782 a hned na to nejen v literárních kruzích vyvolal senzaci. Choderlose de Laclose si vzal na paškál pokrytectví tehdejší společnosti a ťal do živého. Vždyť právě jeho čtenářstvo se do značné míry překrývalo s hlavními postavami románu. Od té doby uplynula nejen spousta času, ale také adaptací, takže se Nebezpečné známosti citelně zapsaly do dějin literatury i do našeho povědomí o různých soudobých společenských zvycích a předsudcích.
Určitý (proč to neříct) kult, který se z de Lacloseho románu stal, vede k novým verzím a aktualizacím, otevírá pochopitelně i dveře k volnějšímu zpracování. Nakladatelství OneHotBook převádí do zvukové podoby originální podobu románu, proto se nabízí otázka, zda ještě román z 18. století má co říci, nebo jde spíše o počin, který usnadní konzumaci díla, jež patří do povinné literatury.

Zastavím-li se právě u otázky směřované k aktuálnosti, budu spíše skeptikem. Samozřejmě že bych na obhajobu našel argumenty, jak zakonzervovaná a stereotypní společnost dokáže být i dnes, byť starší generace hovoří o nestoudném posouvání morálních hranic. Jenže jistá dávka tabu a jeho porušování (byť vlastně tajného a tedy navenek pokryteckého) se zde objevuje, co je světem svět. A postavit tedy na takovém argumentu obhajobu aktuálnosti starého románu mi přijde nedostatečné.

Hledat další vstupy do hájení Nebezpečných známostí bychom mohli v plasticky sepsaných postavách. Upřímně, nejsem si zcela jistý, zda právě plastičnost ale román nabízí. Spíše jde o živé hrdiny, tedy postavy, kterým jejich jednání lze věřit, je také možné s nimi jejich konkrétní osudy prožívat. Choderlose de Laclose rozhodně umí k hrdinům připojit popis (vše vychází z dopisů - tedy monologů různých postav) tak, aby nám neunikala motivace a celková věrohodnost zápletky. Na stranu druhou - a to už záleží dost na osobním vkusu - mohou být postavy nesympatické, nudné nebo zbytečně afektované. Pochopitelně, že mělo jít o úmysl, ale nevinná Cecilie by si za své ustavičné fňukání a pasování se do role největší oběti na světě zasloužila intenzivní zápřah v domácnosti nebo (ještě lépe) někde na poli, aby přišla na jiné myšlenky. A je tedy otázka, zda s takovou postavou trávit čas.

Naštěstí zde máme zajímavější hrdiny, markýzu de Merteuil a vikomta de Valmonta. A vlastně mě na nich ani tolik nebavily intriky a hrátky s jinými postavami románu, jako narůstající napětí mezi nimi samotnými. Tak či tak, román Nebezpečné známosti je až příliš známý na to, aby vás něčím překvapoval, a pokud nemáte v sobě dostatek lásky k období 18. století, může vás rozmazlenost hrdinů řádně iritovat.

Kdyby se rozhodlo OneHotBook vydat knihu načtenou pouze jedním hercem, šlo by o počin opravdu diskutabilní co do jeho smysluplnosti (pokud ale odmyslím funkci audioknihy, že se ke knihám dostanou nevidomí.) Naštěstí trend se uvnitř této společnosti ubírá směrem k využití vícero hlasů, pokud pochopitelně román takový přístup umožňuje. A Nebezpečné známosti ano. Nejenže sledujeme uzavřený okruh lidí (a tedy slyšíme ke každé postavě jiný hlas), ale navíc de Laclose román koncipoval jako sérii dopisů. A tak načtení do zvukové knihy kongeniálně souzní s povahou a obsahem románu.
 

Výběr se OneHotBook povedl. Zvláště u markýzy de Merteuil mi Vilma Cibulková náležitě vyhovovala, dětinské plačtivosti Cecilie se výborně zhostila Klára Issová. A tentokrát se mi dobře poslouchala i Kristýna Frejová, u níž jsem doposud měl vždy zvláštní nepojmenovatelný pocit antipatie.

Pouze s hudební dramaturgií nesouzním. Zatímco první čtvrtině, možná třetině dominuje motiv odkazující na čas, v němž se román odehrává, poté prakticky vymizí a vystřídá jej disharmonický dech zvuků, který pravděpodobně má značit, že se postavy chovají nedobře, jenže je tak mimo čas a prostor (a román), že bych jej akceptoval spíše v adaptaci sci-fi románu.