Zpět

Nejde o viníka, ale o nevinné

recenze, , 30.06.2020
Zkouška neviny
Jacko Argyle zemřel ve vězení poté, co byl odsouzen na doživotí za zabití své matky. V afektu ji měl během hádky o peníze usmrtit ranou do hlavy pohrabáčem. Historce, že v době vraždy jel stopem do vedlejšího města, nikdo nevěřil, protože údajný řidič se policii nikdy nepřihlásil. Po téměř dvou letech od zločinu přijíždí do sídla Argylových doktor Calgary, aby zbylým členům rodiny sdělil, že Jacko byl nevinen. Osudné noci jej totiž vezl on. Namísto očekávané úlevy však jeho oznámení zaseje mezi pozůstalé strach a pochybnosti – pokud matku nezabil Jacko, znamená to, že skutečný vrah je stále mezi nimi. Začíná tak jejich Zkouška neviny.
Z tvorby Agathy Christie, v níž nevystupují Hercule Poirot ani slečna Marplová, se každému nejspíše jako první vybaví Deset malých černoušků. Jejich adaptací ostatně začala i nová televizní série poté, co britská televize BBC odkoupila práva k autorčinu dílu. Postupně přicházejí na řadu další, méně známé příběhy, například Hadí doupě či Zkouška neviny. Fakt, že audioknižní trh někdy přebírá aktuální televizní a filmové novinky, potvrzuje i vydavatelství Tympanum, které oba tyto tituly zpracovalo do zvukové podoby.

Zatímco známější, samotnou Agathou vyzdvihované Hadí doupě, dopadlo před časem v interpretaci Jiřího Suchého z Tábora pouze průměrně, Zkouška neviny má díky Aleši Procházkovi mnohem vyšší ambice. Samotná předloha sice nemá mezi fanoušky tak silnou podporu, správná volba hlasu ale mnohdy pozvedne text na vyšší úroveň.

Aby bylo jasno, Zkouška neviny rozhodně nevznikla v nějaké autorčině slabé chvilce. Vybočuje však z klasického detektivního schématu, protože v ní spisovatelka rozehrává především hloubkovou psychologickou studii. Zaměřuje se na pocity těch, kteří by měli být šťastní – adoptované děti z chudinských poměrů, kterým se dostalo materiálního zaopatření. Opak je však pravdou. Pod povrchem rodiny, držící pospolu jen navenek už léta probublává neklid. Po dvou otřesech zažívají Argylovi ještě třetí, rozhodující – zkoušku nevinných. Jeden druhého podezřívá, obviňuje. A co se asi honí myslí vraha, který se opět ocitá v nebezpečí prozrazení?
 

Bylo jedině správně, že pro takto vypjatou sondu do duší členů různorodé rodiny, zvolilo vydavatelství Tympanum zkušeného interpreta. Aleš Procházka se ukázal být vhodným hlasem pro knihy Agathy Christie už před lety ve Vraždách podle abecedy, od té doby navíc ještě vypiloval svou schopnost podpořit dramatičnost textu. Ubral přitom ze svého dříve výrazně přítomného ironizujícího až lehce afektovaného tónu, a posunul se směrem k procítěnému, přesto civilnímu pojetí. S jistotou sebe i posluchače proplétá hustou sítí vztahů, klade důraz na klíčová slova, a kromě občas o chlup delších pauz mu není co vytknout. Totéž platí i pro hudební doprovod. Ten je velmi citlivý, s lehkostí podkresluje poslední slova na koncích kapitol pomocí táhlých klávesových tónů, někdy navíc doprovázených i temnými údery klavíru.

Zkoušku neviny nelze zařadit mezi typické příklady tvorby Agathy Christie. Autorka se pokusila vybočit ze zavedeného směru košatých detektivek k strohému, modernímu psychologickému rozboru vygradované situace. Popisem prostředí se tentokrát vůbec neobtěžovala, protože ji zajímaly jen jednání a vnitřní motivace zúčastněných. Více než na viníka se zaměřila na nevinné. Bylo by však chybou, příběh na pultech knihkupectví minout – zejména v podání Aleše Procházky si pozornost rozhodně zaslouží. Díky jeho výkonu se audioknižní Zkouška neviny může řadit k těm nejlépe zpracovaným četbám příběhů královny zločinu.