Barvitý život autora této sbírky Jeffreyho Archera by sám o sobě vydal na hodně tlustý román. A částečně se tak vlastně i stalo. Jako mladík zářil na sportovním poli, po studiu započal slibnou politickou dráhu, kterou však kvůli skandálům několikrát přerušil. V mezičase se začal věnovat psaní. Poté, co kvůli křivé přísaze skončil na téměř dva roky ve vězení, se z politiky definitivně stáhl a své síly napnul výhradně k literatuře. Na své konto si doposud stihl připsat přes čtyři desítky titulů včetně trilogie inspirované vlastním procesem a vězněním. Kromě dlouhých próz se věnuje i psaní povídek, které vydal ve více než tuctu sbírek.

U nás se o zvukovou podobu Archerových příběhů stará vydavatelství Saga Egmont, které je v jejich nahrávání snad ještě pilnější, než autor v jejich psaní. Během dvou let už audioknižní trh obohatilo přes třicet autorových titulů (anglicky mluvené nahrávky nepočítaje), mohlo by se tak lehce stát, že kvantita zvítězila nad kvalitou. Jsou obavy namístě?

(Ne)povídej přichází jako sedm a půl hodiny dlouhá četba v podání dabéra Filipa Jančíka. Ten se sice ještě v dětském věku podílel na zvukové nahrávce románu Záhada hlavolamu pro Supraphon, místo rozhlasovému mikrofonu ale záhy poté dal přednost tomu dabingovému. Snaha přenést hlas známý z českého znění zahraničních filmů či sitcomů do audioknižního formátu někdy naráží na paradoxní nedostatek zkušeností daného herce, protože dělat dobře dabing ještě automaticky neznamená dobře načíst celou knihu. Filip Jančík ale případné pochyby rozptýlí záhy poté, co se do interpretace Archerových textů pustí.
 
Vydavatel neuvádí, zda se na tvorbě nahrávky podílela i režie, v každém případě ale herec čte vyrovnaným, příjemně klidným tempem, které vhodně přizpůsobuje náladě daných pasáží. Nezarazí se ani před výslovností cizích názvů, pečlivě odděluje autorem zajímavě načrtnuté postavičky příběhů aniž by je karikoval. S citem pro Archerův styl psaní drží posluchače v napětí, ať už jde o úvodní a závěrečný mikropříběh, stylizované a pečlivě vypointované jednohubky o přesně sto slovech, nebo delší texty s až lehce moralizujícím poselstvím. Nejvíce mu ale patrně sedí žánr detektivek, který je mezi ve sbírce zahrnutými příběhy poměrně často zastoupen. Nenásilně působí i jazzovými melodiemi inspirovaný hudební doprovod, oddělující jednotlivé povídky.