Zpět

Potkat chobotnici v noční Praze

recenze, , 17.12.2020
Druhé město
Vůbec poprvé se zvukového vydání dočkalo literární dílo Michala Ajvaze. O audioknižní podobu jeho magicko-realistického románu Druhé město se postaralo mladé vydavatelství Čti mi!
Že se právě Čti mi! zvukově ujalo právě Ajvaze, nepřekvapí – v jeho vydavatelském portfoliu dominují dobrodružné příběhy, žánry hybridizující fantastiku s napětím a občas i s (byť jaksi podvratným) humorem. Možná však překvapí výběr právě tohoto titulu. Druhé město není ani první Ajvazovou prózou (jde o jeho třetí počin), ani nepatří mezi ty nejvýznamnější či čtenáři nejoblíbenější. Přesto jakožto vstupenka do autorova imaginária funguje více než dobře. Zvláště, bavíme-li se o audioknižní úpravě.
 
Rozsahem Druhé město sotva přesahuje 170 stran, což v nezkrácené podobě odpovídá bezmála šesti hodinám poslechu, má celou řadu typických rysů sdílených s pozdější, vyspělejší autorovou tvorbou. Umně atakuje čtenářovu fantazii, provokuje k mnohovýznamovému čtení, a to i přesto, že Michal Ajvaz sám v rozhovorech boří mýtus leckterých (nad)intepretací a metafor. Naopak tvrdí, že Druhé město je výhradně o ději a nic kromě děje v románu není.

Jakmile si však vpustíte první kapitoly do uší, stěží se ubráníte touze si za všemožnými, až surreálnými obrazy dosazovat významy, které by pomohly alespoň trochu ospravedlnit, že třeba na Staroměstském náměstí potkáte tučňáka. Zkrátka, Ajvaz ani tentokrát nešetří posuny reality do svébytného světa, stále však pevně napojeného na ten náš, až vám budou oči/uši přecházet.
 
 
 
Druhé město poskytuje velmi hravý, intelektuálně stimulující zážitek, a přitom – jak autor tvrdí – vlastně „o nic nejde”, jen o příběh, o zápletku, o tajemství, které se snaží hlavní hrdina rozlousknout. (Mimochodem, ani netušíme, jak je starý a co ve skutečnosti dělá.) Ne snad, že by klíčovým nápadem vybočil z řady již mnohokrát použitých vzorců (ono druhé město je jakýmsi místem paralelně existujícím s tím naším), zkušenější čtenáře či posluchače možná ani tolikrát nepřekvapí, přesto baví. Zaujímá pozornost, a to především díky své imaginaci, schopnosti vrstvit nejen scény, ale i popisy do toku, který může čas od času mást (až působit zmatečně), který má však většinou rozměr nadprůměrné kvality práce s jazykem a s výstavbou informací, jimiž se „prokousáváme”.
 
Čti mi! znovu oslovilo svého kmenového interpreta Martina Čevoru, aby se s vrstvením Ajvazova textu vypořádal. Pro posluchače může být první hodina ve znamení obtížného sžívání se s interpretací. Čevorův projev jako by neznal práci s pauzami. Rytmus četby se nese na stále stejné vlně, jako vlastně i zacházení s intonací. Jenže... kdoví, zda za to může text sám, nebo posluchačova akceptace, s přibývajícím časem tráveným s audioknižním Druhým městem se ukazuje, jak funkční a ve vztahu s poetikou románu adekvátní Čevorův způsob podání je. Posluchače přivádí chvílemi k šílenství nebo přinejmenším nervozitě, současně skrytě baví, podvratně pomrkává. Posiluje dojem, že vše, co hrdina v románu prožívá, je možná jen snem, nikoliv realitou. Audiokniha by se docela dobře obešla bez krátkých hudebních předělů (ne nepovedených, ale možná zbytečně zcizujících onen pocit, o němž byla o pár vět výše řeč), natolik se Čevora s Ajvazem dokázal sloučit.
 
Nyní vlastně nezbývá nic jiného než doufat, že se Čti mi! nebo nějaký jiný vydavatel k bohaté tvorbě Michala Ajvaze vrátí. Je rozhodně z čeho vybírat.