Propast smrti, třetí příběh Roberta Bryndzy z řady případů Kate Marshallové a Tristana Harpera, přináší po předchozích dílech, kdy životy hlavních hrdinů připomínaly jízdu na toboganu, v jejich vývojových linkách jen málo dramatických změn. Jedna významná by se ale přeci jen našla: díky nečekanému příjmu si mohli konečně dovolit otevřít vlastní detektivní agenturu a pátrání po Joanně Duncanové je jejím prvním případem. Propast smrti se liší i způsobem líčení příběhu – namísto akce a detailních popisů provedení zločinů z minulých knih, kladl tentokrát Robert Bryndza více důraz na mravenčí vyšetřovatelskou práci. Kate s Tristanem tu více než kdy před tím spoléhají na dedukci ze stop a útržků vzpomínek svědků, a to včetně sebemenších střípků jejich výpovědí.
 
Propasti smrti nechybí napětí ani důsledně promyšlená zápletka, přesto třetí díl za předchozími mírně zaostává. Nečekaně brzy tu autor na několika místech a příliš okatě předkládá některá klíčová fakta, vedoucí k odhalení osoby pachatele, byť jeho motivace a další detaily vyjdou na povrch až později. Namísto nenápadných, dobře maskovaných drobných narážek mezi řádky zbytečně křičí z příběhu vodítka tak, jako by je autor nechal velkými písmeny vytisknout na billboardu. Spíše než nečekané odhalení proto čtenáři a posluchači jen čekají, zda se v závěru jejich tip ukáže jako správný.
 
Audioknižní podobu většiny titulů nakladatelství Cosmopolis utváří hlas Martina Stránského. Zatímco v předchozím díle působil herec až nezvykle zdrženlivě a do rozlišování postav se příliš nepouštěl, tentokrát opět popustil uzdu svému interpretačnímu pojetí. Snad je to i tím, že se příběh odehrává z velké části v prostředí gay komunity, kde Stránský cítí příležitost postavy odstínit, byť trochu stereotypně, zženštilým přízvukem. Naštěstí se při tom však drží rozumných mezí. Oproti minulým nahrávkám se také podařilo vyvarovat většiny technických chyb, kdy bylo například z odlišené kvality zvuku možné rozpoznat, které pasáže byly zpětně opravovány. Tentokrát je vše až na jednu zapomenutou několikavteřinovou pauzu na nádech uprostřed delšího souvětí tak, jak má být. Nepočítáme-li tedy klasický nešvar tuzemských audioknih, kdy si tvůrci nedají práci se zadáním cizojazyčných místopisných názvů do vyhledávače. Obzvlášť to zamrzí, pokud se dané místo v příběhu často opakuje. Propříště tedy doufejme, že si Stránský výslovnost dostuduje, nebo se bude děj dalšího dílu odehrávat jinde, než v Torquay. Je to nepochopitelné už proto, že by se mu správná podoba dokonce vyslovovala snáze.
 
Doprovodná hudba je naproti tomu bez výhrad. Použitá koláž působí dramaticky a tajemně, aniž by však zabírala příliš prostoru a zdržovala posluchače od dalších minut příběhu. A takových zřejmě nebude málo. Navzdory všem předešlým výtkám totiž stále zůstává fakt, že Stránského hlas je pro posluchače atraktivní, postavy hrdinů sympatické a Bryndzův styl psaní dostatečně čtivý na to, aby výsledný mix zajistil, že se většina posluchačů detektivek k této sérii vrátí i příště.