Ve stejné době, kdy Stařík oblehl pulty knihkupců, objevila se nejprodávanější švédská kniha posledních dvou let i jako nahrávka. Za zvukovým zpracováním stojí Audioteka.cz. Zmíněný e-shop má sice za sebou pouze jeden rok existence, během něhož však však zvládl oživit (či spíš probudit?) zájem Čechů o nákup audioknih.

Stránský jako sázka na jistotu

Audioteka.cz našla svého "maskota" v herci Martinu Stránském. Zatímco jeho tvář široká veřejnost nejspíš znát nebude, jeho hlas ze seriálu Dr. House rozpozná snad každý. Právě Stránskému Audiotéka svěřila načtení novinek jako je Larssonova trilogie Milénium (zatím jsou venku první dva díly), biografie Steva Jobse či dračí fantasy Eragon. Sázka na Stránského se vyplatila. Jeho hlas se dobře poslouchá, herec nesklouzává do monotónnosti. Stěží tak budete při poslechu poklimbávat. Na druhou stranu se mi zdá, že by Stránského projevu semtam neuškodilo ubrat na osudovosti - zdá se pak totiž, jako by každá třetí věta měla v ději sehrát zásadní roli.

To ale nemusí být vždy na závadu. Z Milénia dle mého názoru vyždímal Stránský více napětí, než bylo v předloze, u biografie Steva Jobse se postaral o kongeniální dramatično a dodal audioknize charisma, koneckonců charisma byla jedna z klíčových devíz zakladatele Applu.

Byl jsem proto zvědavý, jak se vypořádá Stránský s adaptací Staříka, který představuje spíše oddechové počtení a byť zakopneme o nejednu mrtvolu, má kniha především bavit absurditou, ne vyvolávat zimotřasy. Kniha se ve Stránského podání opravdu dobře poslouchá. Přesto se nevyhnu pochybnostem nad tím, jak zvládá Stránský přímou řeč. Výborně se herec vypořádal s ženskými postavami: rozpoznáte pohlaví a přitom se interpret obejde bez nadbytečné ironie či dokonce úsměšku. To s hlasem stařičkého Alana je to složitější. Stránský má dostatečný chraplák a když zahraje unaveného stoletého důhodce, trochu mi tím dere uši. I přes drobné výhrady se domnívám, že Martin Stránský pozvedl knihu Jonase Jonassona o stupínek výš a proto - pokud se na ni chystáte, radím zvolit zvukovou verzi.
 

Utíkej, Alane, utíkej!

Román samotný je totiž podle mě problematický. První kapitoly mě vyloženě nadchnuly. Měly dynamiku a provokovaly zvědavost, kudy se bude ubírat dobrodružná cesta staříka, který v den svých stých narozenin "uprchl" z domova důhodců. Alan Karlsson měl skvěle našlápnuto. Děj na sebe nabaluje další postavy a Alanovi na záda kromě policie záhy dýchají i gangsteři. Linie, která je tak trochu parodií na detektivky, má šmrnc a to i přesto, že neobsahuje tolik zásadních zvratů. Jenže...

Jenže to by ji nesměl autor rozporcovat. Do staříkova útěku totiž začne vkládat retrospektivní mapování Alanova života a jiných dobrodružtví. Ty už s detektivkou nemají nic společného, zkrátka jde o to, ž Alan Karlsson byl expert na výbušiny a taky šťastlivec, který se nachomýtl u všelijakých důležitých událostí minulého století.

Nejednou jsem si musel vzpomenout na Forresta Gumpa. Pochopitelně jde o jiné médium, ale nápad je to velmi podobný. I na pozadí života Gumpa sledujeme důežté dějinné události. Jenže Forrest, hnaný vnitřní touhou běží za vytčeným cílem, Alan Karlsson se pasivně přesouvá či spíše šourá z místa na místo, ze státu do státu, z kontinentu na kontinent. Potkává diktátory, vládce, odbojáře, známá i neznámá dítka světových dějin, někdy jim pomůže (třeba s výrobou atomové bomby), jindy je podráží (vyzraje na Stalina).

I když se Stránský snaží, aby kniha neplynula, ale cválala tryskem a podbarvuje hlasem místa, která by měla být absurdní, vtipná č i částečně napínavá, měl jsem pocit, že jsem se vydal na procházku se stoletým staříkem - a to doslova.

Hrdina, nebo žoldák?

Procházka to byla notně utahaná a čím dál víc se vlekla. Těšil jsem se na pasáže ze součsnosti, kdy Alan se svým týmem (i se slonicí!) prchá před gangstery, jenž tyto kapitolky byly nepoměně kratší než pohledy do minulosti. A v nich došel autorovi velmi brzy dech.

Dost možná se mi netrefil Jonasson do vkusu, je to dost pravděodobné, uvážíme-li, že z knihy se stal takový trhák. Jenže já si nedokázal vybudovat pozitivní vztah - a to k žádné postavě! Alan by mě být hrdinou, jenž po první hodině poslechu jím pro mě přestal být. Možná tak ještě antihrdinou. Alan je expert na výbušiny, ze kterého se stal de facto žoldák, je mu sice roztomile ukradená politika, ale přesto politiku ovlivňuje a v samotném závěru kývne na nabídku, s níž mám etický problém (neprozrazuji).

Ostatní postavy jsou figurky, které rychle vyblednou a jejich dobrodružná "road movie" ve výsledku vlastně nikam moc nesměřuje a vyústí nakonec do bezradnosti.

Díky za každý nový zvuk

A proto ještě jednou zvolám, ještě že existuje zvukové zpracování. S knihou bych to do závěru nevydržel, s audioknihou, resp. Martinem Stránským, mi i ty nudné pasáže plynuly svižněji. Jestli vám to stačí jako doporučení, pak směle do toho.