Zpět

Naslouchání stromům

recenze, , 20.01.2018
Tajný život stromů
Jedno je jisté. Ať už si knihu Petera Wohllebna Tajný život stromů přečtete nebo poslechnete, nikdy už nebudete procházet lesem stejně jako předtím. Německý lesník, ochránce přírody, ale také spisovatel, Peter Wohlleben před dvěma lety vtáhl čtenáře do kouzelného světa, který však máme všichni zcela na dosah. V téměř čtyřiceti krátkých kapitolách je provádí vším, co souvisí se životem (i smrtí) odvěkých společníků lidí, se stromy.
Kniha Tajný život stromů je fascinující. Wohlleben si nepotřebuje vymýšlet, fabulovat ani přehánět. To, co zkoumá, je ze své podstaty magické, pouze jsme se o tom s velkou pravděpodobností v hodinách přírodovědy (takto) nebavili. Autorovi v cestě jeho zkoumání stojí jedna překážka: řada „věcí“ není zatím dostatečně objasněna. Leckde se vědci jenom domnívají, nebo se těmto domněnkám spíše snaží vyhnout a mlčí. To, co by bylo nevýhodou, obrací Peter Wohlleben v přednost. Nedomýšlí si, pouze poukazuje, kolik tajemství člověk stále ještě nerozluštil. A že tajemství nemusejí být schovaná někde v hlubinách galaxie, nebo míle hluboko pod hladinou oceánu, nás jeho kniha přesvědčuje každou stranou, respektive každou chvílí poslechu.
 

Ano, Tajný život stromů se dočkal i zvukové verze. Pod vedením Miloše Vrány, který se kromě režie, zhostil (jak v jeho případě nepřekvapí) i zvuku a krátkých hudebních vsuvek, získává tato hezká kniha další podobu a šanci na to, aby se k ní dostali i jiní čtenáři. Volba interpreta vsadila na jistotu: tu odborněji, tu lyričtěji pojatý Wohllebenův text načetl Aleš Procházka. Ačkoliv je při delším souvislém poslechu patrnější jeho prakticky neměnné zacházení s melodií v závěru vět, odstavců i delších částí textu, plusové body získává díky barvě hlasu a schopnosti obohatit už tak kouzelný text o jiskru nadšení z toho, že příroda je tak mocná a tak uhrančivá.

Nemusíte být zrovna ekologičtí aktivisté. Vlastně dost možná ani nemusíte vyhledávat chvíle klidu při lesních procházkách. Ale i tak se vás může tato audiokniha dotknout. Když totiž odmyslíme autorovu fascinaci stromy, zůstává stále ještě i ona věda – zkoumání, jak propracovaný systém kolem této složky přírodní krajiny funguje. Ať už jde o způsob, kterak se voda dostává od kořenů až do jednotlivých listů, nebo komunikaci jíž si stromy mezi sebou předávají informace.

Sám za sebe můžu říct, že zvuková verze mi sedla více. Jistě za to může Aleš Procházka, ale také fakt, že jsme mohli tuto knihu sdílet se ženou dohromady. Na společný poslech knihy, a právě této, se zkrátka vzpomíná lépe.