Patricia Gibneyová, která s psaním začala jako s jistou formou terapie po smrti svého muže, získala na svůj první román kladné hlasy od čtenářů z mnoha zemí. Není proto divu, že se nenechala dlouho přemlouvat a na svět přivedla už čtyři navazující literární dítka. Všechny případy situovala do smyšleného irského města Ragmullinu, v němž má v policejní budově svou kancelář ústřední postava jejích knih, inspektorka Parkerová. Na její bedra toho autorka pokaždé naloží tolik, že se zdá, že se Lottie musí pod tíhou ran osudu už už zlomit.

Minule jsme byli svědky jejího vypořádávání se se smrtí svého manžela, v Ukradených životech je pro změnu konfrontována s nejasnými kapitolami z jeho profesní dráhy. To vše se ale odehrává na pozadí vyšetřování vražd dvou dívek, jejichž smrt má možná co do činění s událostmi, které se před mnoha lety odehrály během kosovské války. Obě těla totiž s odstupem několika dní objevil tentýž dělník, pocházející původem z Balkánu. Inspektorka Parkerová se musí pokusit o téměř nemožné: zastavit vraha dříve, než udeří znovu.
 
Oba ve zvukové podobě doposud vydané části série vznikly pod hlavičkou Radioservisu a Témbru. Nezměnil se ani interpret Lukáš Hlavica. Oproti Andělům smrti se ale v případě Ukradených životů chopil i úlohy režiséra, což dříve obstaral Ondřej David. Další změnou je i způsob distribuce. Druhý díl série už nevyšel ve fyzické podobě a je k dispozici výhradně v digitální distribuci. Stejně původní pestrobarevnou hudební složku několika různých autorů nahradily nově motivy z pera Filipa Tailora, zčásti tematicky odkazující na inspiraci Balkánem. Hudební podkres či předěl zazní na začátku každé stopy, což znamená, že se někdy stejná znělka opakuje už po pár minutách, což časem začne působit lehce nadbytečně. Možná by postačil pouze krátký jingle, obdobný tomu, který v nahrávce příhodně odděluje jednotlivé dějové linky v rámci kapitoly.
 
Bez ztráty pomyslné kytičky je ale výkon interpreta. Navzdory tomu, že je hlavní vyšetřovatelkou žena, nepůsobí obsazení mužského interpreta nijak nepatřičně. Hlavica ženské postavy svým projevem neparoduje, pouze při čtení zjemňuje tón, jakým jejich promluvy podává. V dialozích s nimi pak mužské protějšky vybavuje výrazně hlubším či hrubším hlasem, aby dal vyniknout kontrastům mezi nimi. Typické charakteristiky propůjčuje ale i několika výraznějším vedlejším charakterům, takže posluchači ani při jejich vzájemných rozhovorech netápou, kdo s kým právě hovoří.
  
Patricii Gibneyové se prostřednictvím Lottie Parkerové podařilo nejen vypsat ze své vlastní bolesti, ale také stvořit zajímavě vystavěnou detektivní sérii. Jediným nešvarem snad je, že se vždy pátrání nějakým způsobem propojí s členy rodiny hlavní hrdinky, což je i na malé město, jakým je v jejích knihách Ragmullin, snad až příliš velká náhoda. Interpretace Lukáše Hlavici ale jejím příběhům naopak dělá velmi dobrou službu.