Planina islandského autora Steinara Bragiho Guðmundssona z roku 2011 vzbuzuje v těch, co rádi vyhledávají napětí, nemalá očekávání. V čem toto dílko na pomezí hororu a psychologického thrilleru rozhodně nezklame, je ta pravá severská nálada. Planina je jí doslova napěchovaná. Syrovou krajinu a rozporuplné, nijak zvlášť sympatické hrdiny, v ní autor promíchal s dávným islandským folklórem a mytologií. Spolu s tím, jak plyne čas, houstne napětí nejen mezi hostiteli a čtveřicí návštěvníků, ale i mezi přáteli navzájem. Pobyt v domě postupně odhaluje jejich skutečné povahové rysy a jitří staré, nezhojené rány. Jejich psychice nepomáhají ani děsivé nálezy hromádek kostí, tajemné pokoje v podkroví či podivně se chovající lišky, stahující se po nocích k domu. Zjišťují také, že dostat se z tohoto místa, nepůjde jen tak. Hrafn, Egil, Anna ani Vigdís si neumějí události, které se kolem nich odehrávají, rozumově vysvětlit.
 
Ke zklamání některých čtenářů se ale o jasné rozřešení nepokusil ani sám autor. Nejednoznačnost rozuzlení ponechává na každém, jak si události vysvětlí. V tomto, stejně jako v některých jiných ohledech, se Planina podobá o pár let mladšímu slovenskému bestselleru Trhlina.

Oba příběhy byly rovněž natočeny formou rozhlasové četby na pokračování, která se posléze dostala na audioknižní trh prostřednictvím Radioservisu. Dramaturgické zásahy, nezbytné pro rozhlasové vysílání, byly povětšinou citlivé, takže posluchači navzdory mírnému krácení o nic zásadního z děje nepřicházejí.

Planiny se v pod režijním dohledem Apoleny Novotné interpretačně ujal herec Lukáš Hlavica. Všechny rytmy a harmonie, které se autorovi podařilo do příběhu zakomponovat, rozehrává Hlavica prostřednictvím svého přirozeného, a přesto pečlivě modulovaného projevu, jako by rozezníval nějaký hudební nástroj. Melancholicky popisuje panoramata pustých plání a vzdálených ledovců, nebojí se však sáhnout i po drsnějších hlasových rejstřících v momentech stresových situací a stoupajícího napětí. Dynamika, s níž herec celou četbou posluchače provází, udržuje jejich pozornost po celých téměř pět hodin nahrávky. Vřelý tón, který Hlavica volí pro chvíle, kdy se hrdinové utěšují nadějí v blízký návrat domů, rázem ochladne, když události naberou zcela opačný spád. Bezchybná interpretace násobí pocity tísně a úzkosti, vyzařující z textu. Stačí zavřít oči a z nehostinné planiny plné kamení a vřesu až k posluchači zavane chladný vzduch osamění a beznaděje.

Nemalou měrou k tomu přispívá i zvolená doprovodná skladba Black Angels George Grumba, v podání The Kronos Quartet. Zneklidňující smyčcové melodie podkreslují vyprávění a tvoří nedílnou součást naléhavé, tíživé atmosféry nahrávky.