Zpět

Rozpačitý příběh oživlého Hitlera

recenze, , 13.03.2014
Už je tady zas
Otevřete-li si internetový prohlížeč a do některého vyhledávače zadáte sousloví Už je tady zas, zaručeně vám jako první vyjede anotace stejnojmenného bestseleru německého novináře a spisovatele Timura Vermese, popř. možnost nákupu.
Proto k ději skutečně co možná nejstručněji. Satirický román si pohrává s otázkou, co by se stalo, kdyby Adolf Hitler nezemřel, resp. kdyby hibernoval a probudil se po šestašedesáti letech v současném Německu roku 2011. Získal by soukmenovce? Zorientoval by se v demokatickém světě? Naučil by se používat a využívat moderní technologie? Ovládl by mediální pole? Ovládl by německý lid? Na tyto otázky vám neodpovím a kniha vlastně také ne - pouze mnohé bravurně a vtipně naznačuje. Mohlo by se zdát, že je silně neetické vtipkovat na toto téma, dovedu si i představit, že vyjít u nás podobná kniha např. o oživlém Gottwaldovi, vyvolá její přijetí rozporuplné ohlasy. Sice nevím, jak byla kniha přijata v Německu, ale dovedu si představit, že stane-li se z knihy bestseller, musí být společností přijímána kladně. Ostatně, Německo se s dobou nacismu vyrovnalo mnohem lépe a důstojněji, než naše země s dobou totality, jak je bohužel čím dál tím víc vidět. Nicméně, zpět k románu.

Jak jsem řekl, jedná se o satiru, ale velmi sžíravou a krutou satiru, odvažuji se tvrdit, že bohužel i do jisté míry reálnou. Vermes si plně uvědomuje, jaký vliv mají média na prezentaci čehokoli, i naprosté zrůdnosti, je-li předložena jako něco přínosného, popř. bizarního. Toto vše vnímavému posluchači musí vytanout na mysli. V tom je ta krutost, díky které recenzent nemohl audio verzi knihy o délce 10 a půl hodiny vyslechnout v tahu, ale byl nucen přerušovat, čili poslech se velmi protáhl. Nicméně, nelze určitě litovat stráveného času. Svižný překlad a "totální" nasazení čtece, herce Miroslava Táborského, veškerou krutost vyvažují.

U tak rozsáhlé četby, interpretované navíc pouze jedním hercem, často hrozí sklouznutí k monotónnímu pojetí. Zde tomu tak naštěstí není. Drobné nájezdy, kdy slyšíme, že herec čte dlouho a z projevu máme pocit, že by si měl dát pauzu a odkašlat si, tu sice občas nastanou, ale Táborského odhodlanost při četbě projevů, či v dialogických částech, vše zachraňuje. O to krutější a zároveň vtipnější se kniha stává. Nutno dodat, že zmíněná výtka není rozhodně chyba M. Táborského, ale je dána absencí režiséra odborníka, tedy odborného dohledu, který hlídá kondici čtece. Dalším zvukařským nešvarem jsou neodborné střihy, často např. slyšíme za sebou dvě nadechnutí, chvíli slyšíme, jak už má herec dost, rázem ožije, rázem zní jeho hlas víc vlevo, za chvíli zase víc vpravo. Kdyby se jednalo apriori o knihu, natáčenou k vydání, musím tyto pro mnohé asi neslyšitelné nešvary hodnotit, jako naprostý amaterismus.

Je však podstatné ozřejmit, že audiokniha Už je tady zas, byla původně natáčena pouze pro potřeby nevidomých uživatelů zvukové knihovny (KTN), se kterou se dohodl vydavatel, nakladatelství Tympanum, na spolupráci. Díky jejich charitativně pojaté edici Načteno vycházejí přejaté nahrávky původně určené slepcům. Nic proti této zásluze, je to určitě vstřícný, ale zároveň i trochu líbivý krok, bohužel s nepromyšlenou dramaturgií. Jistě, vydat se cestou bestselerů (knihy D. Browna, Tolkienův Hobit, atd., atd.) má něco do sebe. Vedle toho jsou vydáváni osvědčení autoři typu Agathy Christie, ovšem načtené před několika desítkami let, navíc lidmi, kteří už dneska třeba nežijí a kteří, kdyby tušili, že jednou jejich práce spatří světlo světa před širokou veřejností, by se třeba při četbě více snažili. Nejde o to, že by byly knihy načítány špatně, ale pokud načítáte za hubičku pro určitou skupinu lidí a vaším cílem je této skupině kompenzovat sníženou možnost četby, načítáte určitě jinak, než kdyby vaší ambicí bylo knihu vydat. Ne všichni jsou takoví "borci" jako např. Bohumil Švarc, Rudolf Pellar, či hlasatel Richard Honzovič, kteří četli i pro nevidomé na výbornou. Netvrdím, že Miroslav Táborský snad nepatří mezi elitu interpretů, jistěže patří, ale z nahrávky je bohužel slyšet výše popsané. Proto musím říct, že jsem z této edice dosti na rozpacích. Náslech či propracovanější dramaturgie by neškodily. Chápu, že z komerčního hlediska je spíš podstatné, co vydat a nikoli v jaké technické a interpretační kvalitě. Ale přiznejme si, není to poněkud krátkozraké?

Nicméně, ať stále neplísním, jak jsem řekl, přes popsané nedostatky byla radost knihu vyslechnout a zrovna u tohoto titulu bude jistě dobře, když se audionahrávka dostane mezi víc lidí.