Detektivek s Michalem Exnerem napsal Václav Erben mezi lety 1964-2001 celkem čtrnáct, těžiště této série se pak nachází zejména v sedmdesátých letech, kdy jich publikoval rovnou šest, v následující dekádě jen dvě a v devadesátých a nultých letech po jedné. V prvním období kapitána Exnera – tedy v letech šedesátých – se ke čtenářům dostaly romány o případech kapitána Exnera čtyři.

Pět „exnerovek“ je již k dostání i audiálně. Čtvero z nich vydal Radioservis v podání Tomáše Jirmana:, konkrétně dva romány z šedesátých a dva ze sedmdesátých let. Z druhé exnerovské dekády jde o knihy Na dosah ruky (knižně 1971, audiálně 2021) a Smrt talentovaného ševce (knižně 1978, audiálně 2022), z let šedesátých jde o první Erbenův exnerovský román Poklad byzantského kupce (knižně 1964, audiálně 2020) a čerstvě také o čtvrtou knihu série Vražda pro zlatého muže (knižně 1969, audiálně 2023). Stranou řady Radioservisu a Jirmanovy interpretace pak stojí Osamělý mrtvý muž (knižně 1975, audiálně 2019) vydaný u Euromedia Group a načtený Martinem Stránským.

Jako audiokniha nejnověji zpracovaná „exnerovka“ Vražda pro zlatého muže nás zavede na konferenci archeologů, na níž nejprve zahyne novinář, posléze je zraněn i jeden z vědců. K případu (kde je zlatým mužem míněn nevyčíslitelně hodnotný poklad, nikoli osoba) je povolán právě Michal Exner, aby záhadu rozlouskl a útočníka dopadl.

Tomáš Jirman, který se Exnera již počtvrté ujal, je zkušený divadelní herec, známý mimo jiné svým angažmá v Moravskoslezském divadle. Jeho tvář bude přinejmenším povědomá i mnohým televizním divákům, ani ve světě mluveného slova ale není žádným nováčkem. Má za sebou bohaté zkušenosti z ostravského studia Českého rozhlasu, kde se též věnuje režii. Audioknih načetl více, kromě Erbenova Exnera zmiňme alespoň trilogii Vězeňský deník Jeffreyho Archera.

I aktuální nahrávky se zkušený interpret chopil profesionálně a posluchačsky velice příjemně. Hned v úvodních kapitolách zaujme, jak dobře proplouvá i někdy poněkud chaotičtějšími dialogy, dává si pozor, aby bylo jasné, kdo mluví, a přesto ve scénách zachycuje dynamiku a svižnost vyplývající zejména z překřikování a přerušování promluv postav vzájemně. Jirman dokáže sólově nahrát velmi uvěřitelný dialog množství postav, u nějž snadno zapomenete, že nahrávku pořídil jediný herec. Možná i kvůli tomu se ale občas stává, že na některé figury trošku více tlačí a mírně jejich emoce přehání, avšak je třeba jedním dechem dodat, že narátor odlišuje důsledně každou postavu – včetně zcela epizodních, a kdyby tak nečinil, posluchači by se v nahrávce mohli snadno ztratit. Jeho výkon si rozhodně zaslouží uznání. Obecně lze říci, že vhodně vystihnuté emoce v každé promluvě, ba i řeči vypravěče, jsou největší Jirmanovou devizou. Vyprávění je díky tomu velice autentické a ani chvilku mu nehrozí náznak sterility nebo nudy.
   
Za povedený nápad považuji také výběr hudby, jíž jsou skladby brilantních Blue Effect a The Matadors. Máloco vystihuje ducha šedesátých let v Československu tak dobře, zejména vezmeme-li v úvahu uvolněnou atmosféru, avšak stále v mezích jistých omezení. Rocková hudba je pak dobově symptomatická i ve vztahu o detektivce: V obou případech jde o rebelantství v mezích zákona, jemuž nelze upírat sympatie už pro pouhou svou existenci.

Stejně jako v případě použité hudby, jde u Erbenových detektivek o kvalitní dílo, které svou dobu po právu přežilo, byť právě od Vraždy pro zlatého muže se Erbenova tvorba stává své době až příliš poplatnou a jako současní čtenáři a posluchači tu můžeme nesouhlasně kroutit hlavou nad různými narážkami mířenými proti západu, či pojetím tématu emigrace. Na druhou stranu, právě v chronologickém vývoji Exnerových případů můžeme též sledovat proměny doby a končící uvolněné období šedesátých let.