Zpět

Vraždil Vodník?

recenze, , 21.09.2020
Ještě není konec
Po třiceti letech od brutální vraždy dítěte je komisařka Marie Výrová požádána, aby okolnosti někdejší tragédie znovu přezkoumala. Výsledky vyšetřování totiž tehdy možná kdosi účelově zkreslil. Potvrdí-li se nesrovnalosti, dokáže Marie vypátrat i po takové době skutečného vraha? Jediným vodítkem se zdá být svědectví, podle nějž zabíjel Vodník z Erbenovy Kytice.
Příběhy Michala Sýkory jsou pod názvem Detektivové od Nejsvětější Trojice dobře známy především díky stejnojmenné televizní sérii. Ani posluchačům audioknih ale nebudou hrdinové z olomoucké kriminálky neznámí. Úvodní román Modré stíny v kompletní podobě vydalo OneHotBook, formou krácené četby na pokračování jej (stejně jako jeho následná volná pokračování) zpracovali v Českém rozhlase. Ještě není konec tak již před čtyřmi lety mohli posluchači slyšet v podání herečky Olgy Kaštické na rozhlasových vlnách. Nyní však se zbrusu novou, nezkrácenou podobou přichází Supraphon.
 

Na rozdíl od rozhlasové verze, a tak trochu proti faktu, že v příběhu hrají prim převážně ženské hrdinky, byla role vypravěče nečekaně svěřena mužskému hlasu – Norbertu Lichému. Překvapivě to však vůbec nevadí. Jeho vypravěčské umění je posluchačům dobře známé, což potvrzují i úspěchy v nejrůznějších anketách. S převahou postav opačného pohlaví se bez mrknutí oka srovnal hned od počátku, a i přes jeho hřmotný chraplák nepůsobí interpretace nijak nepatřičně. Naopak, do atmosféry příběhu skvěle pasuje. To se ukáže již v úvodu, v němž Sýkora navozuje téměř hororovou atmosféru. Pasážím, v nichž se trojice dětí straší četbou Erbenovy balady Vodník, Lichého podání sluší, dodává jim ten správný strašidelný nádech. Dojem ještě zvyšuje použitý zvukařský efekt. O kus dále při četbě úryvků z hororové sbírky Tichá hrůza pak leckterého posluchače mimoděk napadne, že by možná stálo za hřích ji s Lichým natočit jako samostatnou audioknihu. Ale zpět k Sýkorovi.

Po hororovém úvodu pokračuje příběh spíše poklidným tempem, kdy na povrch vyplouvají staré křivdy a rodinná tajemství. Málokterá z postav je opravdu sympatická, autor si při jejich popisu zkoušel nejrůznější charakteristiky a osobnostní rysy, které se nejčastěji projevují při vzájemných hádkách a osočování. Teprve v závěru se Sýkora jako by rozvzpomněl na to, že příběh začal vraždou a v posledních minutách naservíruje posluchačům pachatele, kterého by dle průběhu předchozího vyprávění čekal málokdo. Rodinné nesváry a pokřivené charaktery znamenaly pro Lichého živnou půdu a přinesly mu mnoho příležitostí, jak si posluchače svým zúčastněným, zapáleným projevem omotat kolem prstu. Doprovod mu přitom dělají zdařilé hudební motivy Martina Kratochvíla v podání Jazz Q.

Audioknize Ještě není konec, jejíž příběh byl na televizních obrazovkách uveden pod přiléhavějším názvem Vodník, lze vytknout jen drobnosti. Jednou z nich je dvakrát po sobě načtených několik vět v šestnácté kapitole. Tato nepozornost ale snad nijak neovlivní zajímavý posluchačský zážitek, který se Supraphonské detektivce v posluchačích daří vyvolávat.