Zpět

Vyšetřování naslepo

recenze, , 04.04.2022
Anima
Na filmy se hlavně díváme. Aspoň většina lidí si to myslí a v kině divákům opravdu nezbývá nic jiného než upínat zrak na plátno. Zvukovou stopu pomíjíme. Doma už je to jiné. Od obrazovky odbíháme, snažíme se při sledování filmů a seriálů vařit, večeřet či žehlit, z obrazu nic moc nezachytíme a v ději se orientujeme především podle dialogů. Leckoho tedy už možná napadlo, zda by se zážitek z televizního seriálu nedal zprostředkovat pouze audiální. Tedy vše podstatné sdělovat jen hlasem a zvukem, doprovodný obraz nechat na představivosti posluchače. Mysteriózní Anima z produkce Audiotéky se o takový poslechový krimiseriál snaží.
Označení superprodukce, které Audiotéka používá, mi sice nepřirostl dvakrát k srdci, ale chápu, že se vydavatelství snaží upozornit na odlišnost od rozhlasových her. Loni při udělování cen Audiokniha roku však Audiotéka bodovala právě v kategorii dramatizace, a to titulem Vlastníci, připraveném podobně jako novější Úča musí pryč, Agent či zmiňovaná Anima v moderně pojatém audioknižním formátu. Do popředí se dere inspirace filmem i populárními seriály. Kupříkladu Anima k poslechu nabízí deset dílů první série, která si, nejen scenáristicky, nezadá s americkým Temným případem či českou Pustinou z produkce HBO.
 
I když je děj situován do zapomenutého českého pohraničí nedaleko polských a německých hranic, reálie tak úplně česky nepůsobí. Opuštěný kraj by mohl být na jakémkoli konci světa, za lesem, přes který nikdo nechodí, se vsí, ze které lidé bez ohlédnutí odcházejí. Scenáristka Kinga Krzemińska ostatně Animu napsala pro polskou Audiotéku, která ji posluchačům představila již před dvěma roky. Nyní se v českém znění a v podání českých herců představuje našim posluchačům. Režisér Petr Gojda měl tedy před ušima polský originál, audiokniha přebírá i působivou hudbu Wojciecha Błażejczykého a promyšlený zvukový plán Tomasze Bogackého. Přesto celkové vyznění není totožné.
 
Děj, jehož hnacím motorem je výhradně přímá řeč, nás zavádí na oblastní policejní stanici malého městečka, které se začíná těšit na Vánoce. Ani komisař Jakub Willer tedy není nadšen, když mu pošťák přijde oznámit zmizení celé vesnice. Na rozdíl od své nadřízené Šírové to považuje za vtip. Nakonec se z hlášení popleteného Šulka stane děsivá noční můra, která rozleptává celé město a nejvíce samotného komisaře.
 
Herec Jiří Vyorálek modeluje svého Willera s rozmyslem, hlasem, který zprvu odráží znuděnost policejní rutinou, postupně však nabírající rozhodnost, která se v závěru láme až do maniakální posedlosti vypátrat, co se s pětadvaceti vesničany stalo. Koneckonců Vyorálek patří mezi oblíbené interprety detektivního žánru. Posluchači si ho zamilovali v audioknižním vydání knih Henninga Mankella popisujícími vyšetřování komisaře Wallandera. Jenže v případě Animy jakýkoli vypravěč chybí, a tak Vyorálek svým hlasem zprostředkovává posluchačům jen to, co sobě či spíše ostatním postava Willera říká.
 

Z téměř třicítky herců, kteří se na nahrávce podíleli, je nepřeslechnutelná zejména Vanda Hybnerová v roli Willerovi nadřízené, která odstiňuje svůj hlasový projev od nadřazené odměřenosti k chápající kolegyni. Ani Šulek Miroslava Hanuše nemá jen jednu polohu, dokáže být zmatený, vychytralý i vtipný, přestože scénář sám jej k tomu vyloženě nevybízí. A přesně tenhle herecký přístup, který se nevyleká vážností a až hororovým formátem celé kauzy, ale ponechává si lehký odstup a hravost, odlišuje českou Animu od polského originálu. Koneckonců i hlas Aleny Zárybnické linoucí se z rádia při předpovědi počasí je odkazem, který pobaví.
 
Ve spojení špičkových hereckých výkonů a dokonalé zvukové stopy pak vynikne jedinečnost této dramatizace. Zlo, které za hrůznými zločiny v odlehlé vesnici stojí, se ohlašuje zvukem. Postavám šumí v uších, ony ani posluchači netuší, co doopravdy slyší a co jsou halucinace. Někteří raději neslyší vůbec. Z poslechu mrazí, i když se se sluchátky na uších procházíte slunečným jarním dnem. Přesto však podobnost s filmovým zpracováním občas vkrade do podvědomí nutkání aspoň na chvíli se podívat na obrazovku a zkontrolovat, jak scéna vypadá. Poslech bez zastřešujícího vyprávění přece jen vyžaduje jiný typ soustředění.
 
Na závěr si neodpustím jednu výtku – Anima ze současných seriálových zvyklostí přebírá i jeden nešvar. První sérií případ k rozřešení nedospěje, a tak nezbývá než měsíce čekat na další pokračování.