Můj přítel Maigret představuje již desátou vydanou audioknihu vydavatelství OneHotBook, v níž se posluchačům představuje legendární postava komisaře pařížské soudní policie Julese Maigreta. Na pultech obchodů ji od ostatních rozeznáte snadno, jako prozatím jediná opustila jedno z poznávacích znamení této série, tedy do temných tónů laděnou obálku. Jinak se však z hlediska tvůrčího týmu nic nezměnilo. V režisérském křesle opět usedl Hynek Pekárek a řádky Simenonova románu svým hlasem oživil herec Jan Vlasák.
 
Ten se vrací k Maigretovi v momentu, kdy jej trochu obtěžuje přítomnost britského kolegy Pyka, kterého Scotland Yard vyslal do Paříže na studijní pobyt, aby se snad přiučil něco z metod slovutného francouzského kolegy. Jenže za všech okolností korektní policista začíná už po třech dnech, které spolu v deštivé metropoli strávili, Maigretovi trochu lézt na nervy. Vyhlídka na změnu prostředí se Maigretovi zamlouvá a tím spíše, že oběť a možná i několik osob z jeho okolí kdysi nejspíše znal. Vlasákův hrdina je proto možná ještě o trochu zvídavější než obvykle, přese všechny okolnosti optimističtěji naladěný, vzrušený představou pobytu u moře i samotným pátráním. Bručí na svět kolem o něco méně než v předchozích dílech, dokonce si tu a tam ze svého britského kolegy utahuje.
 
Vlasák se během let se Simenonovým stylem sžil a nyní už v jeho stopách vykračuje s jistotou jako by šel dobře vyšlapanou pěšinou. Pomalejší způsob vyprávění, doplněný mnoha Maigretovými úvahami okořeňují jako vždy výstižné charakteristiky prostředí, tak akorát popisné, aby si posluchač udělal představu o místě a chodu každodenního života, ne však příliš košaté, aby se současný konzument začal nudit. A Jan Vlasák dokáže svým podáním tyto neodmyslitelné součásti autorových příběhů podat stejně zajímavě, jako psychologicky propracované výslechy a rozhovory komisaře s podezřelými, kteří mají jako vždy co skrývat.
 
Nahrávku doprovází hudba, jejíž ústřední motiv se v průběhu série příliš nemění, tentokrát však akordeon z větší části nahradil jemnější zvuk piana, doplňovaný šuměním mořských vln. Melodie je také pomalejší, zádumčivější, takže atmosféru příběhu doplňuje více než vhodně. Zatímco tak možná po stránce příběhu samotného Můj přítel Maigret ničím zvláštním z řady ostatních nevybočuje, jeho zpracování reflektuje změnu prostředí a dodává mu tak větší porci osobitosti, aniž by se přitom nutně musely jednotlivé komponenty významně měnit. Kéž by se tato forma stávala v domácím audioknižním světě stále častějším úkazem.