Zpět

Krvavý koktejl s kapkou citronu

recenze, , 05.08.2019
Žízeň
Při seznamování přes Tinder můžete kromě skvělého partnera potkat i takový protějšek, který vám záhy začne pít krev. Někdy dokonce doslova. Alespoň v ulicích Osla, kde se sériový vrah zhlédl ve vampirismu a krev svých obětí pije v bizarní formě – ochucenou citronem. S pronásledováním podobně ujetých zločinců má největší zkušenosti jistý Harry Hole, který ale před časem tuto práci pověsil na hřebík. Existuje něco, co by jej přimělo vrátit se zpět do hry?
Název Žízeň je pro už jedenáctou knihu s tímto oblíbeným hrdinou více než příhodný. Autor Jo Nesbø v něm odkazuje na pachatelovu lačnost po krvi, i na fakt, že Harryho po letech rodinné pohody začínají pokoušet staré přízraky. A vystihuje koneckonců i touhu čtenářů vědět, jak pokračuje jeho životní příběh. Zápletky Nesbøho románů se sice stávají víc a víc nepravděpodobnými a logika musí jít v některých situacích stranou, aby mohl děj řádně gradovat. To však není nic, co by pravidelné konzumenty jeho knih v posledních letech překvapovalo. Tendenčně působí i to, že většina postav dostala za úkol prožívat různá milostná vzplanutí, nejlépe na Tinderu, aby se daly jejich životy těsněji propojit s aktuálními zločiny. Jednoznačným pozitivem je naopak návrat břitkých hlášek, které Harry trousí takřka na potkání, čímž Žízeň dává vzpomenout na nejlepší kousky z celé série. Pokud vás ale doposud Nesbøho styl neoslovil, ani tentokrát zřejmě názor nezměníte.

Fenomén Harryho Holea neminul ani audioknižní trh, byť se zatím bohužel nepodařilo vydat všechny jeho starší příběhy. Ty, které už vyšly, načetl pro vydavatelství OneHotBook herec Hynek Čermák. S Žízní se ale vše od základu mění – vydavatelská práva totiž nyní drží v rukou Kniha Zlín (jako součást rodiny Albatros Media), která pro ni zvolila jiného interpreta. To se u zavedené série zpravidla nevyplácí, výjimka však potvrzuje pravidlo.
 

Jméno Davida Matáska se na přebalech zvukových nosičů začíná objevovat stále častěji, a to napříč různými žánry. Nikdo jej tedy nemůže nařknout z nedostatku zkušeností. Milovníci detektivek ho mají zaškatulkovaného jako Enza Macleoda z francouzské série Petera Maye a jeho obsazení do nové Holeovky tak mnohé překvapila. Sám jsem patřil ke skeptikům, po vyslechnutí Žízně se ale mé obavy rozptýlily. Nesbøho styl je od toho Mayova natolik odlišný, že nemáte pocit, jako by si Enzo odskočil na dovolenou do Norska. Matáskova intepretace k Harrymu sedí a nezvyklá bude jen tehdy, pokud jste zrovna doposlouchali některou z předešlých audioknih s Hynkem Čermákem. Matásek navíc pro ztvárnění hlavního hrdiny využívá podobnou modulaci a hlubší hlasové rejstříky, jako jeho předchůdce. Kromě toho, že občas na koncích vět neklesá hlasem a nechává je tak nezvykle otevřené, nebylo by jeho četbě téměř co vytknout.

To by ovšem do hry nesměla vstoupit záludnost severských jazyků, jejichž jména nemají vždy na první pohled jasnou výslovnost. Herec vedený režisérem Milošem Vránou vyslovuje dosti frekventovaná jména jako Hole či Ståle Aune jinak, než jeho audioknižní předchůdci, což posluchače na první poslech překvapí. Albatros ale vycházel při přípravě z transkripce, připravené přímo překladatelkou Kateřinou Krištůfkovou.

Audioknižní zpracování by nebylo kompletní, kdyby chyběla hudební složka. Ta je v Žízni poměrně bohatá, převážně rockové melodie člení přehledně všechny dějové linky i kapitoly, takže se ve spletitém ději orientuje i méně soustředěný posluchač. Rázný zvuk, připomínající sklapnutí vrahova ocelového chrupu, pak dotváří celkovou kulisu příběhu, v němž tentokrát Nesbø umíchal koktejl událostí s povětšinou výrazně zarudlým odstínem.