Ani čas prázdné místo v srdcích čtenářů nevyplnil. Doyle, jehož pokusy o „vážnou“ literaturu kritika i čtenáři právem ignorovali, odolával celých devět let, byť nějakou dobu musel pracovat na románu Pes baskervillský – ten vyšel v roce 1902, a přestože jde od první chvíle o nejpopulárnější a nejprodávanější text s Holmesem v hlavní roli, autor přizpůsobil styl vyprávění tak, jako by šlo o jeden z dávných případů slavného detektiva.

Teprve na nabídku svého amerického vydavatele (30 000 dolarů za šest nových povídek) reagoval Doyle proslulou pohlednicí, která obsahovala lakonické „Very well. A. C. D.“ A Holmes tak k radosti čtenářů znovu obživl ve spíše vysvětlujícím textu Prázdný dům (ve Strand Magazine vyšel v říjnu 1903), který též otevírá povídkovou sbírku Návrat Sherlocka Holmese, jejíž knižní vydání se datuje rokem 1905.

Jednotlivé povídky, i když řemeslně vždy na úrovni, mají z hlediska zápletky jako obvykle kolísavou úroveň. Kniha obsahuje povídky slabší (Osamělá cyklistka), průměrné (Charles Augustus Milverton), avšak Tančící figurky (ve zvukové podobě samozřejmě ochuzené o kreslené figurkové šifry), Tři studenti či závěrečná Druhá skvrna patří k absolutní špičce Doylových povídkových holmesian.

Společné mají texty především Doylův důmyslný vypravěčský styl. I proto je jakkoli pojatá zvuková podoba všech holmesovských šarád především otázkou interpreta a jeho přístupu k textu. Zvláště, když k autorovi přidáme i naprostou překladatelskou špičku, kterou oslovil Jan Zábrana, jenž na počátku sedmdesátých let souborné vydání českých překladů holmesian připravoval. U této knihy šlo o přesného, geniálního a detektivní žánr milujícího Františka Jungwirtha.
 
Herec, dabér a režisér Václav Knop, který se postaral o načtení všech povídek, které kdy s Holmesem v nakladatelství Kanopa vyšly, je neobyčejným mistrem hlasu. Obecně lze říci, že nevyznává žádný předem určený styl, ale naopak svůj projev vždy uzpůsobí textu a snaží se o jeho co nejvěrnější vyznění v audiopodobě. V Návratu Sherlocka Holmese nenajdeme rozverné vyprávění ozvláštněné mnohými kudrlinkami hereckých technik, které ozdobilo Fikerovu parodii Paklíč, ani ponuré, atmosféru dokonale opisující líčení z Paní z šedivého domu téhož autora. Pro Holmese Knop zvolil věcný, přímočarý tón bez větších změn rytmu a polohy hlasu, který Sherlockovi i dalším postavám neobyčejně sluší (především doktor Watson se konečně jeví jako průměrně inteligentní chlapík, nikoli jako idiot) a Václava Knopa rázem posouvá mezi nejlepší holmesovské interprety.

Postupné vydávání holmesovských povídek přímo vybízí k otázce, zda herec vyslyší nevyřčenou výzvu a načte i čtyři původní „Sherlockovy“ romány. Pak by totiž bylo k dispozici kompletní Doylovo holmesovské dílo v audioknižní podobě načtené jediným, a to vynikajícím hlasem. To by bezesporu znamenalo počin, který by slibně se rozvíjející český audioknižní trh posunul zase o kousek výš.