Později se už jen s matkou a sestrou přestěhovala do Kuřimi. Vystudovala gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně a poté dějiny umění a český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

V roce 2001 se nastěhovala do bytu v centru Brna, na ulici s dlouhou a strastiplnou historií – v květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Právě toto zjištění ji později inspirovalo k napsání románu o brněnské Němce Gertě.

Už při studiu začala Kateřina Tučková organizovat výstavy svých vrstevníků a v roce 2004 založila projekt ARSkontakt – každoročně se opakující konfrontační výstavu s udílením Ceny ARSkontakt, která je určena k podpoře tvorby mladých malířů. Od roku 2006 pracovala jako kurátorka brněnské neziskové galerie zaměřené na prezentaci tvorby nejmladší generace výtvarníků; nyní je nezávislou kurátorkou. Věnuje se především větším kurátorským projektům s přesahem do zahraničí; jejím zatím největším dílem byla realizace výstavy Transfer v galerii Whitebox v Mnichově a v České národní budově v New Yorku, dále putovní výstava Our House Is Your House uváděná v Drážďanech a v Mnichově a další projekty, o nichž můžete získat více informací na adrese www.arskontakt.org.

V roce 2014 ukončila doktorské studium historie umění na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze disertační prací o Skupině Radar. V ní se zaměřila na problematiku tvůrčích skupin pracujících v období komunistické totality. I nadále se věnuje modernímu a současnému umění a jako nezávislá kurátorka spolupracuje s řadou českých výstavních institucí a galerií.

Je autorkou řady odborných publikací z oblasti výtvarného umění (Nová trpělivost: Hranice ustupují, 2007, Slovem i obrazem, 2008, nebo Normální malba, 2009, a dalších). V řadě z nich propojuje své odborné zkušenosti s literární tvorbou – kniha Můj otec Kamil Lhoták je beletrizovaným životopisem malíře Kamila Lhotáka nahlíženého očima vlastního syna (vydalo Nakladatelství Vltavín, 2008). 

Beletristicky debutovala v časopise Tvar v roce 2003, povídky publikovala v časopisech Netřesk, Tvar, Literární noviny a Weles. Povídka Poslední večer byla zařazena do Čítanky současné české ženské povídky Ty, která píšeš (vydalo nakladatelství Artes Liberales, 2008).

Její knižní prvotinou se stala novela Montespaniáda (vydalo nakladatelství Větrné mlýny, 2006), ale teprve svou druhou knihou, románem Vyhnání Gerty Schnirch (vydalo nakladatelství Host, 2009), upoutala pozornost širší veřejnosti. Byla za ni nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Nakonec získala čtenářskou cenu Magnesia Litera za rok 2010. Ve své třetí knize nazvané Žítkovské bohyně (nakladatelství Host, 2012) se pak znovu zaměřila na českou historii. Zachytila v ní příběh výjimečného rodu léčitelek z oblasti Bílých Karpat. Tento rod žijící dodnes na jižní Moravě přežil čarodějnické procesy v sedmnáctém století, útlak církví a soudy během devatenáctého století i dobu protektorátní totality, ale nakonec byl zdevastován komunistickým režimem.