Ti nejmenší u delších příběhů neudrží pozornost, a tak je vhodné začít poslechem písniček, říkanek a až později krátkých jednoduchých příběhů. Rodič by měl zpočátku příběh poslouchat společně s dítětem a vysvětlovat vše, čemu malý posluchač nerozumí. Je vhodné dělat v poslechu přestávky a o příběhu si povídat – a třeba si jej i nakreslit. A jako všude i zde platí, že dítě musí poslouchání bavit. „Je pravda, že dětská audiokniha má mnohem ‚krutější‘ konzumenty – pokud dítě nebaví, má zkrátka smůlu. Dospělí posluchači často projevují větší trpělivost a snahu proposlouchat se tím opusem, když už za něj vyhodili ty peníze.“ (Jitka Škápíková, režisérka) Zkrátka, pokud poslech není zábava, je třeba zvolit jiný titul nebo s příběhem počkat.
 
Literatura ve formě mluveného slova má však moc stát se postupně mostem ke čtení (jež by jinak mohlo odrazovat svou obtížností). Dalším krokem pak může být například poslech při čtení téhož textu. V důsledku si tedy neklademe otázku, jak přivést čtenáře k poslechu, ale jak přivést svátečního čtenáře nebo dokonce nečtenáře k literatuře, potažmo poslechem literatury jej naučit nebo znovu naučit porozumění většímu objemu mluveného slova. Dnes tkví slabina v tom, že děti jsou od malička zahlcovány desítkami podnětů, které jsou svého druhu audiovizuální. Nesčetně pořadů v televizi, internet v každém tabletu pětiletého chlapce nebo dívky.

Tentýž problém se pak ještě více týká mládeže. S povděkem lze sledovat, s jakou vervou se některá vydavatelství pustila do produkce young adult knižních hitů v audioknižní podobě (Cinder, Šest vran, Selekce, Smrtka apod.) Odbyt pro ně lze ale vnímat stále jako nižší, jelikož cílová skupina často (aspoň tak lze vidět na sociálních sítích) prohlašuje, že „se na to neumí soustředit“. A to nemusíme zůstávat u mládeže. Uvědomme si, že stále více lidí před možností se s někým dohodnout telefonicky (nebo si něco vyříkat z očí do očí) volí raději písemnou debatu prostřednictvím chatu – byť chatování zabere mnohdy celé hodiny a interpretačně je poněkud kluzké. Nevyžaduje totiž konfrontaci a okamžitou reakci. Očekává se menší odpovědnost vůči adresátovi než během hovoru a kdykoli lze zkrátka přestat reagovat.

Na druhé straně pravidelný poslech mluveného slova trénuje schopnost se na mluvené slovo soustředit a může pomoci překonat nebo dokonce zcela rozpustit neochotu k bezprostřední interakci a usnadnit tak vzájemnou mezilidskou komunikaci (pochopitelně nejen mezi teenagery) a tím i porozumění. Nejlépe pak začít už v dětském věku. „Děti mají často různé poruchy učení, přes které se k požitku z četby nesnadno dostávají. Přesto rády poslouchají mluvené slovo – a přitom si hrají, kreslí… Při společném poslechu se následně lépe o slyšeném mluví, rozebírá se, reflektuje. Dítě miluje opakování, takže si je schopno oblíbenou audioknihu přehrát stokrát.“ (Klára Smolíková, audioknižní recenzentka)

Je leckdy překvapivě obtížné říci „Pojďme si sednout a společně poslouchat“ a opravdu toho nakonec docílit. Není ovšem důvod bránit se poslechu během klidnější aktivity. „Jako malinká jsem mluvené slovo měla spojené se sobotou a nedělí, kdy běžely rozhlasové hry a pohádky a já u toho vždycky dělala nějaké ruční práce. U poslechu jsem se naučila háčkovat, vyrábět tkaničky, vyšívat a podobně. Tuhle zálibu zdědily i moje děti, hlavně moje dcera, takže u četby si hrozně rády staví z lega nebo kreslí. Posloucháme pohádky, audioknížky, klidně i starší nebo klasické příběhy pro děti – to, k čemu by si jako čtenáři možná obtížně hledali cestu, ale když poslouchají, je pro ně jednodušší to vstřebat. Moje děti začaly číst až díky audioknížkám, takže na ně nedám dopustit.“ (Michaela Mauerová, divadelní a filmová herečka) Za zmínku pak stojí i fakt, že manuální aktivita může částečně nahradit onu vizuální složku, kterou jinak může u poslechu člověk postrádat, a pomoci k snadnějšímu zapamatování slyšeného: Tím, že si posluchač (bez ohledu na věk) v mysli propojí vzpomínky na audiální vjemy s těmi vizuálními nebo vůbec konkrétní činností.

V následujícím dílu seriálu Udělat audioknihu se zaměříme na herecké a režijní přístupy k tvorbě audioknih pro děti.