Pohádky

Zdeněk Svěrák je tělem i duší rozhlasák. Do tehdejší armádní redakce Československého rozhlasu, která byla spojena s redakcí pro děti a mládež, nastoupil v roce 1963 a jeho první tvůrčí počiny na sebe nenechaly dlouho čekat. Po několika pohádkách pro dětský pořad Hajaja, byla ještě téhož roku adaptována jeho mystifikační povídka Ruina musí být opředena. V této zapomenuté miniatuře, která bohužel dosud nevyšla na žádném nosiči a ani rozhlas ji ve svém vysílání nepřipomíná, hráli František Filipovský a Karel Beníško. Ve stejném roce vznikla i nedělní pohádka Tři auta. Režisér Jan Fuchs obsadil do příběhu o automobilech, které se samy rozhodly jet na výlet, herecká esa typu Eduarda Kohouta, Ljuby Hermanové, Luďka Kopřivy a další.

O rok později byla natočena, opět v režii Jana Fuchse, pohádka Tiché šlapací království. V období normalizace byla ovšem, podobně jako mnoho jiných, smazána a dochovala se pouze její pracovní nahrávka v archivu režiséra. V roce 1988 ji tak znovu natočil Karel Weinlich pod názvem Kolo se zlatými ráfky. Pohádka je často reprízována a je posluchačům k dispozici samostatně nebo například spolu se zmíněnými Třemi auty na supraphonském kompletu Pohádky.
 
Tamtéž lze najít i bláznivou a poetickou pohádku Krápník a Františka z roku 1965, znovu v režii Jana Fuchse. Ta je zajímavá tím, že byla natáčena v Koněpruských jeskyních a že jde o vůbec první stereofonní rozhlasovou inscenaci. Nutno dodat, že i z dnešního hlediska velmi zvukově zdařilou. Excelují v ní Josef Kemr, Ilja Racek, Jana Drbohlavová, Milan Neděla, Jaroslav Satoranský. Svěrákovi se v ní navíc podařilo nenásilně parodovat bezobsažné projevy, mírně narážel na agresivitu policejního aparátu.

Roku 1991 vychází u Supraphonu populární a oblíbené Radovanovy radovánky (reedice v kompletu Pohádky), titul Tatínku, ta se ti povedla, a v roce 2010 pohádkové vyprávění o dvou kamarádech Pan Buřtík a pan Špejlička. Mezitím byla ještě vydána zvuková verze filmové pohádky Lotrando a Zubejda a v roce 2015 pak audioverze filmových Tří bratrů
 

Povídky a rozhlasové hry

Zdeněk Svěrák ovšem nepsal pouze pohádky, je také autorem řady povídek a rozhlasových her. Povídky a Nové povídky které pro Supraphon v letech 2009–2015 načetl (spolu s Danielou Kolářovou a Libuší Šafránkovou), jsou plné bizarních příhod, laskavého humoru a je v nich zúročen autorův dar mystifikace. Pro stejného vydavatele přečetl v roce 2014 svou autobiografickou knihu Po strništi bos, kde vzpomíná na své dětství, a o pět let později také příběhy v dopisech Strážce nádrže, které naopak reflektují život očima starého muže.
 
Zdeňka Svěráka ovšem můžeme slyšet i jako interpreta povídek jiných autorů, např. na CD Rybí povídky Oty Pavla, Perličky Bohumila Hrabala, Příběhy Petra Šabacha (všechny tři vydal Radioservis ve spolupráci s Centrem Paraple), Dětské etudy Ludvíka Aškenazyho, fejetony O lidech a lidech Milana Lasicy nebo například Staré pověsti české Aloise Jiráska či rozhlasovou četbu z rozsáhlého souboru Z pamětí hmyzovědce Jeana Henriho Fabra.

Jako svého druhu kuriozitu lze vnímat rozhlasový pořad Šest na bidýlku, který digitálně vydal Radioservis. Jde o populárně-naučnou parodii na hitparády populárních písní z roku 1969, kterou slovem provází spolu se Svěrákem také jeho rozhlasový a divadelní Miloň Čepelka.

Ale k rozhlasovým hrám: Už roku 1965 vznikla tragikomedie To jeli dva ve vlaku s Bohušem Záhorským a Rudolfem Deylem mladším. V roce 1969 následoval mystifikační vrchol Posel hydrometeorologického ústavu s Karlem Högerem, Jiřím Sovákem a dalšími. Ten byl rovněž v době normalizace smazán, proto ho jeho režisér Jan Fuchs v roce 1992 natočil znovu. Nově  do něj obsadil mj. Josefa Abrháma, Jiřinu Jiráskovou, Jiřinu Bohdalovou, titulní postavu si zahrál sám autor. V 90. letech vznikla ještě hororově laděná komedie Podzemnice olejná o novomanželích v novém bytě.
 

Divadlo Járy Cimrmana

Dostáváme se k rozsáhlé etapě Zdeňka Svěráka, kterou je jeho působení v Divadle Járy Cimrmana. Opět se ale musíme vrátit do 60. let a připomenout, že první zmínky o Cimrmanovi zazněly v mystifikačním zábavném pořadu Vinárna U pavouka vysílaném v letech 1966–1969. Ten přinášel fiktivní koncerty světových jazzových interpretů a reportážní snímky Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka o dění ve vinárně. Ještě během roku 1966 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, o rok později se v malostranské besedě konala premiéra první hry Akt.
 
Divadlo si za dobu své existence našlo příznivce také díky vydávání her na gramofonových deskách, magnetofonových kazetách a CD. V době jeho počátků to ovšem nebylo tak samozřejmé – Supraphon byl k vydávání zvukových záznamů představení velmi skoupý a v 70. letech spatřily světlo světa pouze dvě hry: tou první byl Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde se ještě podařilo zaznamenat dalšího rozhlasáka Oldřicha Ungera než koncem 70. let emigroval, druhou byla Hospoda Na mýtince. Na počátku 80. let vyšly desky Vražda v salonním coupé a Posel z Liptákova, koncem osmé dekády pak Dobytí severního pólu a Němý Bobeš. Po revoluci Supraphon splatil dluh a donatočil Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a později i Cimrmana v říši hudby.a hru s opravdovým deštěm Lijavec. Od Blaníku už nabízí zvukové záznamy kontinuálně, vždy tak rok dva po premiéře.