Na začátku roku 2021 vydalo román v audiopodobě nejprve vydavatelství AudioStory, které letos slaví třicet let své existence. Krátce nato vyšla v Radioservisu i rozhlasová adaptace brněnského studia, uvedená krátce před tím v rámci vltavské Četby s hvězdičkou. Čím se obě nahrávky liší a co mají společného?
 
Režisér Daniel Tůma z AudioStory k audioknize přistoupil jako k dramatizované četbě – obsadil jednoho vypravěče a dva herce, kteří interpretují pouze dialogy obou hlavních postav. Connie Chatterleyové propůjčila hlas Magdaléna Borová, jejímu milenci hajnému Mellorsovi Petr Lněnička. Oba jsou zkušení rozhlasoví herci, v delších audioknihách se ale zatím tolik neuplatnili. Počáteční chlad a odtažitost postupně jihne a projev obou je stále intimnější, stejně jako se vyvíjí vztah mezi Connie a Mellorsem.
 
Vypravěč Otakar Brousek ml. dokáže dovedně balancovat mezi vážností a ironií, která jako by k jeho projevu přirozeně patřila. S nadhledem komentuje mudrování anglických literátů a jejich názory na ženy či umění, ale také věrohodně podává žalostný popis horníků mířících za prací či rozjařenou společnost v Benátkách na přelomu epoch. Stejně dobře ovšem obstojí i při líčení intimních scén a těch nejniternějších pocitů lady Chatterleyové. (Ovšem autorem románu je muž a český překlad Františka Vrby interpretuje opět muž. Je tedy otázka, na kolik tyhle scény vypovídají o ženách a na kolik jde jen o představu mužů o tom, jak je ženy prožívají.)
 
Pro rozhlasovou adaptaci rozvrhl režisér Lukáš Kopecký text pouze mezi dva interprety – všechny části vyprávěné z mužské perspektivy svěřil Jiřímu Dvořákovi, ty z ženské (tedy z perspektivy Connie) ztvárnila stále obsazovanější Petra Bučková. Toto pojetí je tak sevřenější a dalo vyniknout dramatičnosti příběhu, aby se ale dalo uplatnit, bylo nutné do textu dramaturgicky zasáhnout. Z rozhlasové četby tak vypadly tak popisy soudobé společnosti, ale i další postavy, zejména ženské (hospodyně Boltonová, Mellorsova žena, dcerka), což pochopitelně posluchače ochuzuje a připravuje o dobový kontext.
 
Vzhledem k rozvržení hlasů je ale občas, zejména při přerušovaném poslechu, nesnadné určit, zda Dvořák právě promlouvá coby manžel, či milenec. Bučková zní možná trochu víc naivně a nesměle než by si Connie, plná života a s tím nejkrásnějším zadkem, zasloužila. Spolu jim to ale ladí a posluchačsky silná jsou zejména místa, kde určitá věta zazní jednou v podání Jiřího Dvořáka, a poté Petry Bučkové či obráceně. To se až tají dech.
 
Obě audioknižní zpracování vycházejí z dnes již klasického překladu Františka Vrby z poloviny 80. let, který už místy působí trochu zastarale – doba pokročila hlavně co se týká pojmů ze sexuální oblasti. Ačkoli může občas zatahat za uši, v podání všech zmíněných interpretů vás stejně nakonec strhne do hlubin ženské duše, až se budete červenat.