Agatha Christie poslala svou všetečnou slečnu Marplovou na ozdravnou dovolenou do Karibiku v roce 1964, respektive tehdy poprvé příběh spatřil světlo světa. Na tomto románu je zajímavé, že se v něm Jane Marplová prvně ocitá ve vzdálených krajinách, zároveň ale tímto dílem spisovatelka zasazuje děj některé ze svých knih do exotických končin úplně naposledy. Karibské tajemství je tedy z její strany jakousi poslední tečkou za literární exotikou a dále se ona i slečna Marplová budou pohybovat už jen po dobře známých domácích cestách, kopcích, vesničkách i sídlech. Ale nepředbíhejme.

Jak už bylo naznačeno, slečna Marplová se na přání i náklady svého synovce Raymonda Westa, úspěšného spisovatele, odebírá na karibský ostrov St. Honoré. Předobrazem pro toto místo byl nejspíš ostrov Svatá Lucie, který Agatha Christie znala z nejedné návštěvy karibské oblasti, jež s manželem podnikla v 60. letech. Tam se Jane setkává s majorem Palgravem, který všechny ne a ne přestat častovat svým vyprávěním, nezřídka doprovázeným ukázkami fotografií. Na jedné z nich však, jak Palgrave tvrdí, je zachycen vrah. Ovšem dříve, než stačí slečně snímek ukázat, změní téma a druhého dne je nalezen mrtvý.
 
Jak už je u Agathy Christie zvykem, některé z postav volně přecházejí z románu do románu a je tomu tak i tentokrát. Brzy se totiž Marplová setká se starým a nemocným milionářem Jasonem Rafielem. Jejich rozhovory – nejen o zločinu – jsou pak nádhernou ukázkou autorčina citu pro dialog a konverzační humor. Nicméně jde o téhož Jasona Rafiela, který později v románu Nemesis, poprvé publikovaném na počátku sedmdesátých let, odkáže slečně Marplové 20 tisíc liber pod podmínkou, že se znovu stane bohyní pomsty a vyšetří jeden dávný zločin. O to více si můžeme cenit, že z logiky věci nejprve vychází právě Karibské tajemství, ale v těsném závěsu za ním se můžeme pustit i do audioknižního návratu postavy pana Rafiela.

Jakkoli je na ostrově krásně a dny ubíhají v poklidném tempu, tempo románu a vyprávění je velmi svižné a dynamické. Ne nadarmo se příběh dočkal také tří v Česku odvysílaných televizních adaptací v hlavní roli s Helen Hayes (1983), Joan Hickson (1989) a Julií McKenzie (2013).

Audioknižního vydání se opět – jako v případě předchozích románů se slečnou Marplovou – ujalo vydavatelství VOXI, pro které nahrávky pořizuje tým pod režijním vedením Daniela Tůmy nebo Jindřišky Novákové z AudioStory. V dramaturgickém rozvržení do vícehlasé četby si hlas slečny Marplové již tradičně drží Růžena Merunková, zatímco vyprávění a replik dalších postav se v téměř osm a půl hodiny dlouhé audioknize ujímá Otakar Brousek mladší. Je skvělé, když nějaký tým dobře funguje a odráží se to nejen na realizaci dalších a dalších projektů podobného typu, ale i na vzrůstající kvalitě. Vzájemná dynamika obou interpretů už je tak dobře usazená, že se posluchači mohou jedině těšit na chvíle, až spolu ti dva zase povedou nějaký dialog.

Atmosféru pak příjemně doplňují hudební plochy a motivy, které se co do volby nástrojů i aranžmá nechaly příjemně ovlivnit románovým prostředím, takže od prvních tónů posluchači pochopí, že anglický venkov zůstal ten tam.