Zpět

Základ tuzemské antiutopie

recenze, Přemysl Krejčík, 04.10.2022
Továrna na absolutno
Dílo Karla Čapka, právem jednoho z nejznámějších a nejrespektovanějších českých spisovatelů, patřícího k našim vrcholným autorům nejen dvacátého století, bylo audiálně zpracováno již mnohokrát a naposlouchat jenom jeho knihy by zabralo i náruživému posluchači obrovské množství času. Ostatně na Audiolibrixu je k dispozici více než stovka nahrávek Čapkových děl.
V autorově rozsáhlé bibliografii patří Továrna na absolutno mezi obecně známější díla, byť nejspíš nebude zpravidla tím prvním, na které si většina lidí při zaslechnutí spisovatelova jména vzpomene. Nutno však zmínit, že se rozhodně řadí k jeho dílům nejvýznamnějším, neboť jím Karel Čapek románově (ač o klasický román se vlastně nejedná, autor ho vydával na pokračování coby sérii fejetonů, což také značně ovlivnilo narativní strukturu díla) v roce 1922 poprvé vstoupil na pole antiutopie. Hovoříme-li o české antiutopii (či dystopii) v literatuře mezi dvěma světovými válkami, v podstatě se můžeme omezit na trojici autorů, jimiž jsou Karel Čapek, Jiří Haussmann a Jan Weiss. Právě Čapek s Haussmannem vydali své stěžejní antiutopické romány shodně v roce 1922, přičemž Haussmannova Velkovýroba ctnosti byla přímou reakcí na Továrnu na absolutno. Obě knihy pracují se stejným námětem a tato dvojice próz (společně s o sedm let mladším Weissovým Domem o tisíci patrech) do značné míry zakládá tradici antiutopického psaní v Čechách, byť v případě Čapka s Haussmannem se jedná o jakési proto-dystopie, nevyjadřující se k politickým totalitám ale stojící na obrazech dichotomie „přízemního“ kapitalismu a náboženské spirituální víry.

K poslechu byl román Továrna na absolutno ovšem až doposud dostupný pouze jako dvouapůlhodinová rozhlasová hra, která vznikla v roce 1988 v interpretaci hereckých es Vladimíra Brabce, Rudolfa Hrušínského, Jiřího Adamíry, Gabriely Vránové, Petra Haničince, Ilji Racka, Jiřího Holého a Zdeňka Řehoře. Jako nezkrácenou četbu ho až v letošním roce připravilo vydavatelství SAGA Egmont, které interpretaci svěřilo Ivu Martákovi, převážně divadelnímu a loutkovému herci. Ač pro Martáka nejde o první setkání s audioknihami, zde se možná poprvé naplno projevuje právě jeho bohatá zkušenost s účinkováním v loutkových pohádkách, která však výsledné knize – poněkud překvapivě – není na škodu, ba naopak.

Ivo Marták se tentokrát představuje v poloze méně typické, která však jeho interpretaci činí nesmírně živou. A to i přes skutečnost, že například zabarvením hlasu jednotlivé postavy příliš nerozlišuje; snad kromě některých, jako například hrubšího hlasu jedné z hlavních postav (o klasicky hlavní postavě ovšem nemůže být řeč), továrníka G. H. Bondyho. Martákův projev svou dynamikou, zejména v dialozích, skoro až připomíná rozhlasové hry a posluchač může občas zapomenout, že všechny postavy i slova vypravěče zní hlasem jediného herce. Marták se do knihy opírá s takovou razancí a nasazením, že se posluchači snad ani nezasteskne po hudbě, která absentuje v celé nahrávce, kromě úvodu.
 

Z interpretova hlasového herectví je po celou dobu bezmála šestihodinové stopáže dobře patrný jistý druh až láskyplně vyznívající ironie. Ta však nejde proti Čapkovu textu, naopak příjemně souzní s jeho naturelem. Z každé přímé řeči je slyšet, že režie (byť jméno režiséra či režisérky není v nahrávce uvedeno) i interpret nad pojetím snad každé repliky a každé jednotlivé věty přemýšleli, aby správně odpovídala náladě i situaci.

Některým posluchačům bude možná Martákův projev znít příliš teatrálně, v přístupu k nahrávkám audioknih až archaicky, na druhou stranu Továrně na absolutno takové pojetí sluší, byť se nejedná o knihu pro děti. Posluchači zvyklí výhradně na nahrávky z posledních let se možná budou s tímto stylem sžívat obtížněji. Za sebe si však troufám tvrdit, že toto „staromilecké“ pojetí je – ač může znít takové tvrzení paradoxně – v současné produkci poměrně osvěžující.