V Brně působil do roku 1940 a vytvořil řadu důležitých a skvělých postav (Rostandův Orlík 1935, Jan Skalník ve Šrámkově Létu 1939). V roce 1940 je angažován Národním divadlem v Praze. Začínal zde v mnoha rolích veršovaného klasického repertoáru. Oproti svým kolegům, kteří uplatňovali styl efektního herectví, se Höger soustředil na zvnitřnělý, obsahově a citově plastický slovní projev, který používal i při práci v rozhlasovém studiu. S režisérem Frejkou vytvořil např. postavu Gyga ve hře Gygův prsten (1943) představení, které patřilo k nejzdařilejším hrám Národního divadla za války. V této době také vytvořil řadu filmových rolí (Modrý závoj, Turbína, Okouzlená, Tanečnice). Podařilo se mu vybudovat nový typ českého filmového milovníka. Směřoval k charakternímu herectví.

Po roce 1945 se objevoval na jevišti Národního divadla především v rolích klasického repertoáru. Režisér Jindřich Honzl mu například svěřil titulní roli v Tylově Janu Husovi (1945). Vrcholnými Högerovými interpretacemi se staly titulní postavy Rostandova Cyrana z Bergeracu (1949) a Čapkova Loupežníka (1954). Zde vynikla hercova básnivá citlivost, pronikavost a bystrost ducha. Počátkem 50. let vytvořil Höger také několik postav české národní kultury v životopisných filmech: Mikoláše Alše (1951), Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života a Jana Nerudu ve filmu Kam s ním?. Högerovo moderní herectví se plně zaskvělo v Krejčově inscenaci Hrubínovy Srpnové neděle. Zde ztvárnil postavu spisovatele Moráka. Vrcholnou postavou Högerova hereckého mistrovství se však stal Willy Loman ve hře A. Millera Smrt obchodního cestujícího (1959). Z filmových rolí tohoto období byl ve své době nadšeně přijímán Občan Brych (1958).

Nejhlubší jádro Högerovy herecké tvorby bylo v hercově laskavém vztahu k lidem. Jeho schopnost psychologického, oduševnělého uchopení postavy, něha a lidskost se projevila také v tvorbě pro děti v jeho sugestivním přednesu pohádek, když proměnlivou barvou hlasu, sílou, změnou rytmu umocňoval sdělení autora.

Přednášel na DAMU, napsal paměti Z hercova zápisníku, vytvořil řadu vynikajících postav v televizních inscenacích (Romeo a Julie na konci listopadu, Lístek do památníku, Poslední představení).