Zpět

Intriky za války růží

recenze, , 9.12.2017
Černý šíp
Také máte rádi příběhy z doby rytířů? Romány plné intrik a soubojů, v nichž řinčí zbraně, zní dusot kopyt a mladí šlechtici dobývají srdce krásných dam? Potom by vás mohl zaujmout titul Černý šíp z pera anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona.
Anglií druhé poloviny patnáctého století zmítá válka dvou mocných rodů, Lancesterů a Yorků, dle erbovních znamení přezdívaných červená a bílá růže. Na pozadí tohoto boje o moc v království se odehrává napínavý příběh mladého Richarda Sheltona. Ten je po smrti svého otce schovancem mocného sira Daniela, který ve válce přebíhá z jedné strany na druhou podle toho, který rod má zrovna převahu. Sirotka Richarda, romanticky snícího o slávě na bitevním poli, zajímá jen lov a boj. To se však změní ve chvíli, kdy zjistí, že jeho otce před lety zavraždil někdo z okruhu lidí sira Daniela. Tyto zkazky rozvířil tajemný lučištník, střílející černé šípy, slibující pomstu všem, kteří v kraji doposud beztrestně páchali zlo. Rázem se Richard ocitá nejen uprostřed války růží, ale snaží se především pomstít svého otce a navíc zachránit svým poručníkem unesenou dívku Janu.

Portál Radiotéka pravidelně zpřístupňuje archivní rozhlasové nahrávky širšímu publiku, což je i případ Černého šípu. Ten vznikl jako dvoudílná rozhlasová hra pro mládež v roce 1983. U zrodu tehdy stály mnohé známé postavy nejen rozhlasového světa. Dramaturgem byl Ivan Hubač, hudbu složil Leoš Kosek a nad dramatizací předlohy a režií nahrávky bděl legendární Jan Berger. Dominantní role v příběhu zastávají herci David Vejražka a Apolena Veldová, alias Richard a Jana. Oba věrně ztvárnili nevinné a naivní mládí svých postav, stejně jako jejich odvahu a věrnost. Proti této dvojici stojí intrikánský sir Daniel, jenž je v podání Jiřího Samka záporákem jak má být. Svůj herecký prostor si našli také Václav Neužil starší v rozporuplné roli pobočníka Benneta a Jaroslav Heyduk jako slizký farář Oliver. Celkem zde vystupují zhruba dvě desítky herců, mezi nimi například René Přibil, Tomáš Šolc a Ivan Gübel. Jejich výkony ukazují, na jaké výši byl tamější herecký soubor a jak vysoko nasadili plzeňští laťku pro dnešní regionální studia.

Ačkoliv jde primárně o hru pro mladší posluchače, neurazí rozhodně ani ty odrostlejší, kteří se ještě nezapomněli radovat z napínavých dobrodružství. A že jich v příběhu je: Stevenson použil kulisy starých hradů a šlechtických sídel s tajnými chodbami i válkou vypálené ruiny vesnických obydlí. Své hrdiny zavedl do nebezpečných mokřadů, stejně jako do nuzného rybářského přístavu a nezapomněl ani na hluboké hvozdy plné zbojníků. To vše se podařilo vměstnat i do téměř dvouhodinové dramatizace, byť byl výchozí text oproti předloze zkrácen. S tím se ovšem u rozhlasových her počítá, stejně jako s doprovodnou hudbou a bohatými zvukovými efekty, které svým pojetím skvěle navozují dobovou atmosféru.

Černý šíp je v dnešních poměrech snad kromě pražského rozhlasu jen obtížně realizovatelnou velkolepou dramatizací. Rozhlasová hra má vše, co má mít, od zvládnutého herectví po vydařenou koláž ruchů. Hlasy herců od sebe posluchač snadno odliší a celý příběh má šťávu i spád. Pokud je Černý šíp brán jako oddechová hra pro mládež, se stejnou lehkostí a odstupem byla ostatně také psána i knižní předloha, není důvod se i po více než třiceti letech nezaposlouchat do příběhu plného napětí a odvahy.