Zpět

Když se fikce propíše do vzpomínek

recenze, Klára Smolíková, 18.12.2017
Čierna hra: Vláda mafie
Jak jste staří? Co si vlastně pamatujete z doby před rokem 1989 nebo z rozdělení Československa? Jak rozumíte slovenštině a co ve vás vyvolává? Tato trojice otázek, které si musí posluchač audioknihy Čierna hra: Vláda mafie sám pro sebe zodpovědět, patří k těm rozehřívacím. Bude to horší. Sestup do minulosti si nezadá se sfáráním do černouhelného dolu. Ušpiníte se a po návratu vám bude dlouho trvat, než znovu uvyknete dennímu světlu.
Jozef Karika je mladým autorem. Navzdory vizáži nenápadného intelektuála čtenáře uhranul příběhy připomínajícími zpovědi starců, kteří si ostře vybavují detaily dávných křivd. Spisovatel jako by jen stál opodál a vše si snaživě zapisoval do notýsku. Tak jednoduchý však zrod thrilleru Čierna hra: Vláda mafie byl jen stěží. Kromě autorova nesporného talentu vdechnout postavám život a uvěřitelnost z každé věty dýchá preciznost historika a umanutost novináře.

Tím vším Karika je, a ještě navrch hrdým ružomberským rodákem, který pracoval v místním Liptovském muzeu. Muzejní expozice však dnes nemají takovou sílu jako syrové vyprávění, jenž dokáže spojit velké události pevnými nitkami osobních příběhů. Fiktivních. Aspoň to nám autor v úvodu knihy tvrdí. Jenže čtenář nevěří, že jde o fikci, protože kniha se příliš snadno propisuje do našich vlastních vzpomínek a vyplňuje bílá místa paměti.
 

Peter Sklár měl těžší úlohu než narátoři detektivek Dominika Dána mapujícího stejnou dobu a zlo, které ji provázelo. Karikova kniha totiž postrádá detektivní rámec, nepátrá po pachatelích a nedráždí čtenářovu zvědavost, jak se případ vyřeší. Thriller si vystačí bez sympatického detektiva a vlastně bez policie vůbec. Zanechá čtenáře samotného se zločinci, kteří vzbuzují jen málo sympatií. Někdo tak může být v pokušení knihu nedoposlechnout, aby byl ušetřen další porce násilí, podvodů a machinací za hranicí zákona i dobrého vychování.

Sklár sice nedisponuje hlasem jako Marián Geišberg, který už přesvědčil k poslechu nejednoho českého milovníka mluveného slova, nicméně je zdatným profesionálem. Při četbě odstíní promluvy zavilého estébáka, který se nechce smířit s koncem socialistických pořádků, od převychovaného chlapce, ve kterém se probudí cikánská duše. Poradí si s vnitřním světem vekskláka i režimem perzekvovaného mladíka, kteří vplují do neklidných porevolučních vod bok po boku. Audiokniha nakouskovaná do téměř stovky krátkých kapitol odsýpá, události se hrnou kupředu, hrdinové či spíše antihrdinové převlékají kabáty a neodvratně spějí k záhubě.

Slovenský jazyk vykresluje nespokojenou slovenskou duši a odkrývá bolestné tápání slovenských sousedů. Jenže pak si od audioknihy odběhnete ke zprávám a zatmí se vám před očima. Kdo že to první klade věnce na Národní třídě? Odkud plyne majetek našich mocných? Kde působili dnešní vlivní před sametovou revolucí?!

Titul je první audioknihou, kterou mají posluchači k dispozici z tvorby Jozefa Kariky. Těžko tedy ocení vazby na předchozí knihy, kde se někteří z protagonistů objevují. Při poslechu se o to víc musejí soustředit na celou plejádu postav, jejichž životy se v Ružomberoku proplétají. Oceňuji zemitou slovenštinu a možnost naposlouchat promluvy z různých pater slovenské společnosti. Jen škoda Sklárovy angličtiny. Nejprve jsem ji omlouvala tím, že herec napodobuje špatnou anglickou výslovnost samotných postav, ale v druhé části knihy už ani toto chabé vysvětlení neobstálo.