Zpět

Přesvědčivý Hartlův Idiot

recenze, , 18.4.2016
Idiot
Nejednou byla na tomto místě vyzdvihována snaha vydavatelství Radioservis, přinášet posluchačům ty nejvybranější archivní skvosty ze zlatého rozhlasového fondu. Vděčnou studnicí jsou adaptace klasických románů, kterým Rozhlas vždy věnoval patřičnou péči. V době normalizace takto vznikla řada pozoruhodných dramatizací ruské klasiky v podání těch nejlepších herců. Stačí jmenovat několik vydaných titulů: dramatizovaná četba Zločin a trest, dramatizace Jiřího Horčičky Vojna a mír, či právě na CD vydaná, tak trochu neprávem opomíjená dvoudílná dramatizace románu Idiot z roku 1982, v režii další rozhlasové legendy, Josefa Melče.
K posluchačům se tak dostává další Dostojevského studie o lidském žití, o lidské krutosti konfrontované bezbřehou naivitou a všeobjímající láskou s destruktivními následky. Snad tak by šlo charakterizovat příběh poněkud slabomyslného a prostoduchého knížete Myškina, který se po léčení padoucnice objevil v Petrohradě, kde byl zatažen do mnoha intrik, nečistých her a zároveň vystaven ústrkům a posměchu. Jeho bezbřehá snaha každého milovat, třeba i z lítosti, každému odpouštět, nejenže páchá mnoho bolesti druhým, ale ve své podstatě zcela ničí jeho samotného.

Čím víc se kníže Myškin zaplétá do absurdních situací, tím víc se propadá do stavu absolutní tmy. Posluchač si tíživou atmosféru zcela uvědomuje a díky brilantně vystavěné kompozici ji cítí na vlastní kůži. Režisér Josef Melč k tomu přitom nepotřebuje příliš hudby, s tou si vystačí vždy na začátku a konci každého dílu, nepotřebuje množství zvukové ambaláže, efekty se tu omezují pouze na cinknutí zvonku, klapnutí dveří, zvuk facky apod. Hlavní devizou jsou slova a především pauzy, s nimiž Melč pracuje velmi cíleně. Mají moc udržovat posluchače v takovém napětí, že je to někdy až o nervy.

Herecké obsazení je naprosto skvostné. I v epizodních rolích dává Josef Melč zaznít velkým hlasům: Vladimír Ráž, Růžena Merunková, Taťjana Medvecká nebo Rudolf Hrušínský, jehož opilý generál Ivolgin patří k nezapomenutelným momentům inscenace. Z těch větších úloh určitě zaujme Klára Jerneková v roli rozpustilé, leč zároveň toužící Aglaji, Josef Somr coby pletichářský Lebeděv, Václav Postránecký v úloze vášnivého a prudkého Rogožina, Eduard Cupák jako citově zpustlý Gaňa, či Jana Hlaváčová v roli prostopášné a současně nešťastné Nastasji Filipovny.
 

Všichni jmenovaní zde předvádějí herecký koncert. Nad všemi ale musí nutně čnít představitel knížete Myškina, Jan Hartl. Nebyla to jeho první rozhlasová zkušenost, měl za sebou již řadu pohádek, ale až Idiot mu dal velikou příležitost k vyniknutí všemožných hereckých odstínů. Bezelstnost, rozhodnost, kdy cítí potřebu chránit slabé, pochybovačství, otupělost – tyto všechny polohy Hartl bravurně střídá. A až uslyšíte upadat knížete Myškina v Hartlově pojetí do záchvatu padoucnice, buďte si jisti, že pocítíte nejenom úlek, ale i vnitřní bolest. Tak přesvědčivým hercem už tehdy Hartl byl.

Celé dvě hodiny poslechu možná neuplynou jako voda, slibují ale nevšední herecký koncert a prožitek.