Zpět

Drsný příběh z časů osmanských výbojů

recenze, 11.07.2019
Mŕtvy na Pekelnom vrchu
Historické detektivky se zdají jedním z nejpopulárnějších žánrů jak čtenářských a posluchačských, tak i filmových a televizních. Mají samozřejmě různou úroveň, liší se přesností historických faktů i literární kvalitou. Mŕtvy na Pekelnom vrchu slovenského spisovatele Juraje Červenáka rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co daný žánr nabízí, přestože zkušený a oceňovaný autor se věnuje téměř výhradně žánru fantasy. Úchvatný výkon Marka Geišberga text nejen obohacuje, ale dokonce posouvá mezi nezapomenutelné posluchačské zážitky.
Mŕtvy na Pekelnom vrchu se odehrává v roce 1598 v době sílící evropské ofenzivy proti osmanským dobyvatelům. Hlavním hrdinou je zraněný a boje neschopný kapitán Stein. Ten je spolu s katovým synem Jarošem, mimochodem velkým specialistou na praktické uplatňování práva útrpného (a toho si užijeme slušnou porci), vyslán do Banskej Šťiavnice s tajným posláním: někdo z vysoce postavených měšťanů se totiž pravděpodobně spolčil s tureckými nepřáteli a hledá pro ně strážemi neuhlídatelnou cestu do bohatého a téměř nedobytného hornického města. Stein má za úkol zrádce odhalit a vedle podivínského Jaroše mu k ruce autor přidělí ještě městského notáře Barbariče, člověka ne zcela mravného, ne zcela statečného, nicméně překvapivě důvtipného. Červenákovi se tak povedlo vytvořit trojici životných a uvěřitelných hrdinů, majících své silné i slabé stránky, což je důležité zejména proto, že se jedná o první příběh delší série.

Detektivní zápletka je solidně vystavěná, nechybí ani několik podivných vražd. Ve městě a předměstských sídlech se pohybuje rozeznatelné množství postav, jejichž charakter autor postupně odhaluje skrze jejich jednání, nikoli jen obvyklým prostým popisem. Historická fakta jsou na slušné úrovni, samozřejmě někdy nutně přizpůsobena příběhu, což však nic neubírá na faktu, že Červenák vykresluje dobu barvitě a realisticky. K tomu si dopomáhá i umným využíváním archaizujícího jazyka, který však není ani v nejmenším nesrozumitelný ani pro českého posluchače znalého běžné slovenštiny.
 

Navíc se nevyhýbá ani takovým tématům, jakým jsou homosexualita (i když – což je asi jediná větší výtka – si příliš nedokážu představit, že by se za vlády Rudolfa II. našel člověk natolik osvícený, aby homosexualitu pokládal za vrozenou), čarodějnictví či zjevování pekelných bytostí, a tak si krom svižně vyprávěného detektivního příběhu užijeme i prvky téměř hororové.

Jak již bylo řečeno, interpretace knihy byla svěřena Markovi Geišbergovi, synovi nedávno bohužel zesnulého génia Mariána (ten mj. načetl veškerou dostupnou produkci populárního Dominika Dána). O Markovi se dá bez nadsázky říct, že jablko nepadlo daleko od stromu. Jeho přednes je víc než uměřený, postavy šikovně odstíněné, změny rytmu v napínavých a akčních situacích opodstatněné a osvěžující. Je to on, kdo je pánem textu a nenechává se jako mnozí strhnout dějem. Zdá se, že na Slovensku vyrostla další narátorská hvězda.

Audiokniha Mŕtvy na Pekelnom vrchu je sympatické délky necelých devíti hodin a lze ji vytknout snad jen občasnou slyšitelnost střihu, jež je však patrná jen na několika málo místech. Jinak je zvukově bezvadná a vzhledem k tomu, že ji má ve (spolupráci se Slovartem) „na svědomí“ Publixing, tradičně se v ní šetří hudbou (pokud ale přece jen sporadicky zazní, dokresluje atmosféru dokonale).

Český posluchač bude zajisté Červenákův výtečný počin srovnávat zejména s knihami Vlastimila Vondrušky. Pak nechť je dopředu srozuměn s tím, že i když oba autoři jsou zručnými a dějepisně erudovanými spisovateli, Červenák prozatím vychází jako o dost drsnější a možná i o něco realističtější z nich.

Jestliže patříte mezi milovníky daného žánru, stane se audiokniha Mŕtvy na Pekelnom vrchu ozdobou vaší sbírky. Pakliže ne, stojí i pak přinejmenším za vaši pozornost. Je totiž opravdu výtečná a její poslech nestoudně svádí k netrpělivému očekávání pokračování (odehrává se v Praze a pod názvem Krv prvorodených ji Publixing avizuje ještě na letošní rok).