Zpět

Audiostopy Zdeňka Svěráka

téma, , 24.3.2016
Zdeněk Svěrák (foto: Supraphon)
Letošní jubilant Zdeněk Svěrák je znám především jako filmový scenárista, spisovatel a příležitostný herec. Představme si ovšem i jeho rozsáhlou činnost na poli mluveného slova.

Pohádky

Zdeněk Svěrák je tělem i duší rozhlasák. Do tehdejší armádní redakce Československého rozhlasu, která byla spojena s redakcí pro děti a mládež, nastoupil v roce 1963 a jeho první tvůrčí počiny na sebe nenechaly dlouho čekat. Po několika pohádkách pro dětský pořad Hajaja, byla ještě téhož roku adaptována jeho mystifikační povídka Ruina musí být opředena. V této zapomenuté miniatuře, která bohužel dosud nevyšla na žádném nosiči a ani rozhlas ji ve svém vysílání nepřipomíná, hráli František Filipovský a Karel Beníško. Ve stejném roce vznikla i pravidelná nedělní pohádka Tři auta. Režisér Jan Fuchs do příběhu o autech, která se sama rozhodla jet na výlet, obsadil herecká esa typu Eduarda Kohouta, Ljuby Hermanové, Luďka Kopřivy a další.

O rok později byla natočena, opět v režii Jana Fuchse, pohádka Tiché šlapací království. V období normalizace byla ovšem, podobně jako mnoho jiných, smazána a dochovala se pouze její pracovní nahrávka v archivu režiséra. V roce 1988 ji tak znovu natočil Karel Weinlich pod názvem Kolo se zlatými ráfky. Pohádka je často reprízována a vyšla spolu se zmíněnými Třemi auty na supraphonském kompletu Pohádky a rovněž je k mání samostatně v Raditotéce.
 

Tamtéž lze najít i pohádku další – bláznivou a poetickou Krápník a Františka z roku 1965, znovu v režii Jana Fuchse. Ta je zajímavá tím, že byla natáčena v Koněpruských jeskyních a že jde o vůbec první stereofonní rozhlasovou inscenaci. Nutno dodat, že i z dnešního hlediska velmi zvukově zdařilou. Excelují v ní Josef Kemr, Ilja Racek, Jana Drbohlavová, Milan Neděla, Jaroslav Satoranský. Svěrákovi se v ní navíc podařilo nenásilně parodovat bezobsažné projevy, mírně narážel na agresivitu policejního aparátu.

Roku 1991 vychází u Supraphonu populární a oblíbené Radovanovy radovánky (reedice v kompletu Pohádky 2012), titul Tatínku, ta se ti povedla, a v roce 2010 pohádkové vyprávění o dvou kamarádech Pan Buřtík a pan Špejlička. Mezitím byla ještě vydána zvuková verze filmové pohádky Lotrando a Zubejda a v roce 2015 pak audioverze filmových Tří bratrů.

Povídky a rozhlasové hry

Zdeněk Svěrák ovšem nepsal pouze pohádky, je také autorem řady povídek a rozhlasových her. Povídky, které pro Supraphon v letech 2009-2015 načetl (spolu s Danielou Kolářovou a Libuší Šafránkovou) nyní znovu vycházejí v kompletu osmi CD. Jsou plné bizarních příhod, laskavého humoru a je v nich zúročen Svěrákův dar mystifikace. Abychom ovšem prozaický audiovýčet naplnili, dodejme, že pro Supraphon ještě načetl autobiografickou knihu Po strništi bos, kde vzpomíná na své dětství. Svěráka můžeme slyšet i jako interpreta povídek jiných autorů, např. na CD Rybí legendy Oty Pavla, Perličky Bohumila Hrabala či Příběhy Petra Šabacha.
 

Ale k rozhlasovým hrám. Už před padesáti lety, tedy roku 1965, vznikla rozhlasová tragikomedie To jeli dva ve vlaku s Bohušem Záhorským a Rudolfem Deylem mladším. V roce 1969 následoval mystifikační vrchol Posel hydrometeorologického ústavu s Karlem Högerem, Jiřím Sovákem a dalšími. Ten byl rovněž v době normalizace smazán, proto ho jeho režisér Jan Fuchs v roce 1992 natočil znovu. Obsadil mj. Josefa Abrháma, Jiřinu Jiráskovou, Jiřinu Bohdalovou, posla si zahrál sám autor. Obě hry, tedy To jeli dva ve vlaku a Posel hydrometeorologického ústavu, vyšly roku 2007 ve vydavatelství Radioservis. Smazaný, ale díky jednomu posluchači znovunalezený Posel ze 60. let, je k mání v těchto dnech zdarma v Radiotéce. V 90. letech ještě vznikla hororově laděná komedie Podzemnice olejná o novomanželích v novém bytě, ta však dosud na žádném nosiči nevyšla.

Divadlo Járy Cimrmana

Dostáváme se k rozsáhlé etapě Zdeňka Svěráka, kterou je jeho působení v Divadle Járy Cimrmana. Opět se ale musíme vrátit do 60. let a připomenout, že první zmínky o Cimrmanovi zazněly v mystifikačním zábavném pořadu Vinárna U pavouka vysílaném v letech 1966-1969. Ten přinášel fiktivní koncerty světových jazzových interpretů a reportážní snímky Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka o dění ve vinárně. Ještě během roku 1966 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, o rok později se v malostranské besedě konala premiéra hry Akt.

Divadlo si za dobu své existence našlo příznivce také díky vydávání her na gramofonových deskách, magnetofonových kazetách a CD. V době jeho počátků to ovšem nebylo tak samozřejmé – Supraphon byl k vydávání zvukových záznamů představení velmi skoupý a v 70. letech spatřily světlo světa pouze dvě hry. Tou první byl Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kde se ještě podařilo zaznamenat dalšího rozhlasáka Oldřicha Ungera než koncem 70. let emigroval, druhou byla Hospoda Na mýtince. Na počátku 80. let vyšly desky Vražda v salonním coupé a Posel z Liptákova, koncem osmé dekády pak Dobytí severního pólu a Němý Bobeš. Po revoluci Supraphon splatil dluh a donatočil Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a později i Cimrmana v říši hudby. Od Blaníku už nabízí zvukové záznamy kontinuálně, vždy tak rok dva po premiéře.
 

Vedle oficiálních záznamů všech patnácti her, které byly vydány i v jediném kompletu, vyšel i průřez cimrmanovských představení Ze hry do hry, či 2CD s komentovanými scénami na něž se nedostalo. Radioservis vydal Zvukovou kroniku – čtrnáctidílný průřez historií Divadla. Je otázkou, zda se příznivci Cimrmanů dočkají nějaké novinky k letošním osmdesátinám Zdeňka Svěráka či k 50. výročí založení Divadla Járy Cimrmana. Nabízí se snad alternativní kompletní verze představení ze 70. a 80. let, při jejichž poslechu bychom se mohli potěšit herectvím těch, kteří buď divadlo opustili, či těch, kteří už nežijí a jejichž umění oficiální mikrofony nezachytily.
Z výčtu je patrné, že zvuková stopa Zdeňka Svěráka je rozsáhlá, ostatně za svou produkci u Supraphonu byl odměněn diamantovou deskou. Važme si toho, není tolik inteligentního a laskavého humoru. Svěráka lze směle řadit po boku takových velikánů, jakými jsou Jan Werich, Miroslav Horníček či Jiří Suchý.